Výbor z díla IV – Obraz člověka a obraz Boha

Čtvrtý svazek „Výboru z díla C. G. Junga“ obsahuje tři Jungovy práce z oblasti psychologie náboženství. Odborný redaktor ve své poznámce píše o Jungově vztahu k náboženství: „Jung se zabývá náboženstvím jakožto základním atributem lidské psýché na mnoha místech a jeho pozitivní zájem o ně prolíná celé jeho rozsáhlé dílo. Je to ostatně právě tento aspekt, kterým se mimo jiné zásadně odlišuje od Sigmunda Freuda. Bez ohledu na ducha doby, představovaného zejména osvícensko-osvětářským racionalismem a scientismem, se Jung vědomě distancuje od redukcionistických přístupů k lidské psýché a svým pozitivním vztahem k náboženství se vystavuje riziku nepochopení…“
V prvních dvou textech čtvrtého svazku „Výboru“ poznáváme Junga jako psychologa, objektivního pozorovatele a analytika; v „Odpovědi na Jóba“ je osobní a nechává promluvit emoce. „Odpověď na Jóba“ vznikla z nutnosti znovu se vrátit k otázkám předloženým v díle „Aion“ – totiž k problému symbolické postavy Krista, protikladnosti Krista a Antikrista, dobra a zla, a nakonec k procesu vtělení archetypu. Jung se k tomu vyjadřuje v závěru knihy: „Mnoho dotazů ze všech částí světa – nikoli jenom od mých pacientů – mě přimělo k tomu, abych vypracoval zevrubnější a úplnější odpověď, než jak jsem to učinil v Aionu. Několik let jsem váhal, protože jsem si byl jasně vědom následků tohoto kroku a bouře, kterou lze očekávat. Ale naléhavost a závažnost tohoto problému se mě zmocnila natolik, že jsem nebyl s to se ho zbavit. Cítil jsem se nucen chopit se celého problému, a to jsem udělal tak, že jsem popsal osobní zkušenost provázenou subjektivními emocemi. Zvolil jsem tuto formu záměrně, poněvadž jsem se chtěl vyhnout dojmu, že jsem snad měl v úmyslu hlásat nějakou věčnou pravdu.“
Čtvrtý svazek „Výboru“ ovšem můžeme číst různým způsobem. Třeba jako třídílný příběh o Bohu a člověku – o Bohu, který potřebuje člověka, touží po něm, chce se stát a postupně se stává člověkem, i když ne úplně, protože stále zůstává Bohem, a o člověku, který se stále více přibližuje Božství, přesto však vždycky musí zůstat člověkem.