V pozdní modernitě se požadavek tvořivosti a originality, spojené s vytvářením něčeho nového – požadavek vyhrazený do té doby zejména umění – stal čímsi všeobecně vyžadovaným.
Čtvrtou a prozatím poslední knihou edice ilustrovaný Český Laozi/Lao-c´, která představila velké české překlady Tao te ťingu, je původní překlad Rudolfa Dvořáka z roku 1920, s výtvarným doprovodem Krištofa Kintery.
Vincenc Makovský vstoupil do povědomí českého novodobého umění jako výsostný sochař. Tato okolnost poněkud zatlačila do pozadí umělcův projev kreslířský. O nápravu se nyní v této knize pokouší historik umění Jiří Hlušička.
Katalog Sympozium 7: Where do we go from here rekapituluje Sympozium Litomyšl v roce 2018 a výstavu renomované Galerie Miroslava Kubíka v Litomyšli. Sympozia se zúčastnili čtyři maďarští a tři čeští umělci.
Museo del Prado vlastní nejrozsáhlejší kolekci španělského malířství období od 15. do 19. století i široký výběr klasického západoevropského umění. Poklady královských sbírek zahrnují díla rozmanitých mistrů, regionů, stylů i žánrů.
Venkov, lidové tradice a výtvarná kultura venkovského lidu jsou v různých formách součástí našeho života. Kniha představuje a interpretuje zdroje a podoby zájmu o venkovské prostředí od počátku 19. století do šedesátých let 20. století.
Druhý díl osobité reprezentativní publikace Jiří Příhoda 25|25 představuje autorovy práce z let 2000–2019, které sám pojmenovává „za sochou – před architekturou“.
V knize najdeme vedle krátkých i delších glos k nejrůznějším tématům i úvahy o výtvarném umění, politice, právu a řadě dalších oblastí lidského poznání a konání, krátké, ironicky laděné říkánky, slovní hříčky, mystifikace, citace z různých dokumentů.