Pocity je vpravdě výstižný titul pro tuto knihu. Autor staví svou poezii na práci s emocemi, s prožitky potopenými až na dno duše. Josef Gabriš se pyšní přezdívkou Ozzy a není to žádná efektní stylizace. Jako nadšený znalec a milovník hudby má rozsáh
Pohádkové divadlo zve malé čtenáře i nečtenáře na jeviště, kde známé pohádky ožívají v novém kabátě. Jemné a veselé ilustrace Michaely Bergmannové společně s humornými texty Robina Krále probudí v dětech hravost, že budete chtít pohádky číst nahlas.
Nejnovější sbírka Anny Brikciusové pokračuje v tendenci, jež je u ní patrná od chvíle, kdy napsala svou první sbírku. Je to postupně vzrůstající úspornost a sevřenost textů.
Básník Jiří Hort zůstává věrný své poetice všedních věcí a dní, ve kterých se na sídlištích zhmotňují zapomenutí hrdinové práce, fotbaloví fanoušci, pouliční postavy noci, děti z děcáku, dorůstající vnučky.
Experimentální básnická sbírka Punkva: básně spánku Jakuba Kostelníka přináší texty plné expresivních obrazů, jazykových fragmentů a snových vizí. Autor se pohybuje na pomezí bdělosti a snění, osobního prožitku a jazykové hry.
Tak jak ve vlnách se střídá den s nocí a trvání s pomíjivostí v příboji radosti, hledáme každý sebe. Kdyby existoval někdo, kdo sám od sebe vytuší co svět potřebuje a zařídí dřív, než se vysloví!
Lyrický deník, v němž autorka propojuje vlastní vzpomínky s obrazy z přírody s přesahem k otázkám života a bytí člověka. Text Mileny Fucimanové dýchá životem, avšak místy přináší lehký sentiment a i obavu, že vše pomine.
V desáté básnické sbírce V jednom roce pokračuje autor starší generace Petr Mazanec neúhybně ve sledování svého údělu, své životní cesty. Bez mnohomluvnosti, afektu, patosu; poctivě a pokorně.
Česko-německá antologie básní Antonína Sovy je zaměřená na autorova nejznámější díla jako „Kdo Vám tak zcuchal tmavé vlasy?“. Kromě milostných a nostalgických básní obsahuje i verše proti Theodoru Mommsenovi.
