Nejprodávanější knihy nebo omalovánky v roce 2025
poezie

Kniha básní Jiřího Žáčka v doprovodu obrazů Josefa Lady, kterým dal promluvit ve svých verších.

Výbor z Chrastinovy letité tvorby, který jako editor připravil Martin Reiner, vykazuje, jeden velice sympatický rys; čte se lehce, aniž v nás zanechává dojem banálnosti.

Čtvrtá kniha básní Jiřího Daníčka (1948) obsahuje texty, napsané v letech 2017 a 2018. Verše doprovázejí čtenáře na Cestě skrze Loutkové divadlo, Kalendář, Slova a písmena a Odpověď na otázku až po Šikmou věž, skrze šest oddílů.

Básnická sbírka sestavená z básnické pozůstalosti Tomáše Mazáče (*1962,†2017) Zdeňkem Volfem.

„Kavárna je tady kostel pro kuřáky!“ čteme v jedné z básní sbírky. Sylva Fischerová píše o městě, ve kterém se narodila a ve kterém od dob univerzitních studií žije.

Na tři díly Ladových veselých učebnic plných zvířátek plánoval tento známý ilustrátor navázat ještě čtvrtým dílem, nazvaným Vodní živočišstvo. Nikdy nevydaný poslední díl známé série Josefa Lady je konečně tu!

Dnes již legendární výpověď o temných letech drogových válek v ulicích kolumbijského Medellínu. Černá báseň v próze, kde smrt je nejen každodenním chlebem, ale i vytouženou potravou, vysvobozením.

Čtvrtý svazek Kritické hybridní edice přináší nové vědecké a čtenářské vydání básně Máj Karla Hynka Máchy (1810–1836).

Jedinečná antologie veršů pro děti obsahuje původní, dosud nevydané strašidelné básně od našich předních básníků a písničkářů.

Pozoruhodnou poému Mount Anne Ladislava Slezáka zdobí šité ilustrace Zdeňky Saletové.

Ondřej Hrabal – mimo jiné mistr ČR ve slam poetry, prozaik a organizátor kulturního života – se hlásí o slovo se svým básnickým debutem. Nezkoušej se usmát. Proč? Není čemu? Není na koho? Nebo by to snad bylo nevhodné?

Slovo penumbra znamená polostín nebo světlejší část sluneční skvrny. Neurčité teritorium mezi temnotou a plným světlem. Označuje se jím někdy také šedá zóna, přechodové území, nejzazší okraj okraje.

Básnická sbírka.

Biligvní vydání zahrnuje asi polovinu Ausoniova díla tak, aby obsáhl všechny polohy: něžně milostné, lyricky krajinopisné, uctivě vzpomínkově elegické, křesťansky zbožné i politicky devótní.

Za co přesně se autor omlouvá? Za svoji životní bezradnost, kterou umí prodat jako nikdo jiný? Brilantní smysl pro rytmus? Nebo za to, že vás urazil? Že vám přebral holku? Že na rozdíl od vás ví, co je to aliterace?

...Autor moc dobře ví, že nechce psát kýčovité básničky o vrnění kojence v kolíbce, ale spíše reflektuje některé důležité situace, které vyplývají z výchovy synů.

V povědomí čtenářů je Jan Gabriel zapsán jako suverénní autor jemných i ironických veršů svébytného „surrealistického civilismu“.

Bác a bác! A vše se třese ve starém plechovém lese, celé dny a celé roky sypou se do lesa roky, je tu broků po kolena.

Šíření přidává k posledním sbírkám Petra Krále radost, kterou znamenají „světlice“ krátkých básní. Ne všechny jsou výhradně legrační, hravě obrazná zaříkadkla tu taky místy střídají téměř dokumentární „záběry“.