Hrdinka této Sadovy prózy je ženským zosobněním zla. Po odchodu z kláštera se na francouzském dvoře se stává temnou bakchantkou, která praktikuje surové sexuální násilí a libuje si v děsivých zločinech. Zlo je zde obsesí a ctnost je nelidsky trestána.
Román dvaadvacetileté studentky Petry Hůlové se stal po svém prvním vydání v roce 2002 (získal cenu Magnesia Literera za objev roku a umístil se na prvním místě ankety Lidových novin o nejzajímavější knihu roku) a byl přeložen do řady evropských jazyků.
Anotace I "Pohádky jsou jako řetěz, obepínají svět a spojují lidi odevšad" řekl kdysi Jan Werich. Sám knížku pohádek napsal a nazval ji podle jedné z nich - Fimfárum. Ta titulní pohádka a ještě čtyři další oslovují nově diváky a posluchače bez rozdílu.
Alžběta je o jedenatřicet let mladší než její císařský choť Karel IV., přesto se obává, že si ji manžel vyvolil nikoli z lásky, ale pouze z diplomatických důvodů, aby si naklonil své politické protivníky...
Září 1936. Ferda Gust by své sedmnácté narozeniny slavil raději než s rodinou s pihovatou Luďou, do které je bezhlavě zamilovaný, jak to svede jen srdce panice. Navíc ho starší sestra podaruje něčím tak neskonale trapným, jako je deník.
Hluboký cit k šumavskému kraji a jeho lidu. Právě díky němu Karel Klostermann ukazuje osudovost a tragiku venkovského života na Šumavě a v Pošumaví. Snad nikdy nebyla v české literatuře tak patrná svrchovaná moc přírody a její vliv na lidské životy.
Simoně, které každý říká Símka, se po smrti mámy otevírá nová kapitola. Najednou má prostor dýchat. Má volnost, jakou nikdy nepoznala. Nastal čas žít podruhé a tentokrát sama za sebe.