Jedinečná knížka básní pro děti s nápaditými ilustracemi, ve které se prolíná čeština a slovenština, svět lidí a přírody. Umožňuje dětem porozumět řeči přátel blízkého národa, řeči přírody a jejích tvorů a řeči poezie.
Chleba dní je rytmická poezie, částečně psaná volným veršem, částečně rýmovaná. Odráží fascinaci životem a vším, co k němu patří – lidé, člověk sám, láska, plynutí
a cykličnost času, úzkost, Bůh a smrt. Přesto to není poezie smrtelně vážná.
V textu rozvíjí Luboš Svoboda svůj koncept imaginace digitality. Na základě zážitku z virtuální reality, ale i ze světa, do něhož se vrací a jehož proměny zaznamenává, vzniká svébytný básnický text s podstatným jazykově experimentálním rozměrem, ...
Maso se stává slovem je strhující básnická sbírka Miloše Doležala.Jeho básně-dokumenty jsou nevybíravým svědectvím, v němž drsná až na kost odřená slova bez metafor staví do kontrastu s životem, vírou a bolestí.
Sbírka Alžběty Michalové (1991) v lecčems navazuje na její úspěšný debut Zřetelně nevyprávíš (Fra 2014), na sbírku rodinných žalozpěvů, nářků i výkřiků, v nichž vystavila křehký a krutý účet matce a otci (Viola Fischerová).
A je opravdu načase, aby Teillierova místy narkoticky omamná, místy surově upřímná a za všech okolností hluboce prožitá poezie začala existovat i v češtině.
Ani dystopie, ani virtualita, ani fantazie. Protože neexistuje odstup. Nic není dáno předem. Každým krokem vznikáme a zanikáme spolu se Zemí. Člověk, zvíře, houboviště, shluk věcí, myšlenek, ostrovů a… jsme všichni jedno tělo.
V očekávání čehosi velkého jsme přitiskli obličeje k sobě. Thea Sedmidubská se ve své třetí sbírce stává lyrickým poutníkem, který tváří v tvář zkáze hledá víru v těch nejjemnějších nuancích gest a pocitů.
Zdeněk Rytíř proslul kromě stovek nádherných textů a básní také tím, že jako jeden z mála předních umělců své doby nesklouzl k bulváru. Nepřál si, aby se veřejně probíral jeho život, a neusiloval o sepsání vlastního životopisu.
Jaroslav Havlíček neměl smysl pro romantičnost, vždy ho přitahoval jen člověk chybující a nikoli dokonalý, poněvadž jen takový je opravdu lidský. Byl neotřesně přesvědčený pesimistický fatalista.
Tři básnické sbírky psané od přelomu let 1953/1954 a poprvé vydané v šedesátých letech – Utkvělé černé ikony (1965), Stránky z deníku (1968) a Samosoud (původně Lynč, 1968).
Rozpustilé verše doprovázené vynalézavými a vtipnými ilustracemi jsou nejen o bytostech z pohádek, zvířátkách a lidech, ale také o věcech, které děti obklopují.
Básnický triptych Kamila Boušky Dokumenty ve třech svazcích (Dokument, Má vlast, Na doživotí) je výjimečný jak uměleckou hodnotou, tak naléhavostí. Zpozornět by měli nejen čtenáři poezie, ale vůbec všichni, kdo dovedou číst.
Kniha přináší úplný soubor poezie Jana Zábrany (1931-1984) napsaných před rokem 1954, kdy začaly vznikat tři jeho klíčové básnické knihy Utkvělé černé ikony, Básně z deníku a Lynč.
To zásadní o světě a o lidech je tu odedávna a s trpělivostí se dá vypozorovat, pokud budeme schopni se na chvíli zastavit a skutečně se začít dívat a poslouchat.
První díl nového překladu proslulé groteskní lyriky německého spisovatele Christiana Morgensterna (1871–1914) představuje zároveň vůbec první překlad do češtiny, který vychází z Morgensternových sebraných spisů.
