Čapkovy drobné prózy, v nichž nechává promlouvat i překvapivé mluvčí, jako jsou výkal, pařez, štěnice nebo moucha, zesměšňují nabubřelou vážnost mnoha našich výroků.
V děsivé temnotě dalekého vesmíru není nic než bolest, krev a smrt… Rok 2320. Z popela spálené Země se díky nesmrtelnému vůdci přezdívanému Strašák zrodila Spojená solární federace a jediné místo, kam se mohla rozpínat, byl nekonečný vesmír.
V Cestě na sever se Karel Čapek – hravý poutník s uměleckou duší – projevuje jako mimořádně vnímavý pozorovatel a obdivuhodný vypravěč, jehož vtip a humor, cit pro kontrast, rozhled a porozumění jsou umocněny nevyčerpatelným jazykovým bohatstvím.
Na počátku bylo… Ale co pak? A co dnes? Když se člověku dostalo prvních pravidel, jak se má chovat, prakticky okamžitě je začal porušovat. Nakolik je pro nás důležitých deset základních přikázání? Jak se měnila v čase a jak si je lidé vykládali?
V roce 1927 koupil dům v Matoušově ulici na Smíchově vdovec, židovský právník Eduard Schwarz, aby pro sebe a svou rodinu získal důstojné sídlo. Měl štěstí, že zemřel dřív než začala druhá světová válka.
Kniha vypráví neznámý příběh dvou žen s intelektovým postižením, které zbytečně zemřely v důsledku nevhodně nastaveného systému podpory v českém zdravotnictví a zařízeních sociální péče.
Labe je Elbe. Elbe je cesta. Víc než tisíc kilometrů dlouhá cesta. Cesta snů z Čech k moři, k oceánu. Elbe je řeka Čechů a Němců, Němců a Slovanů, Západu a Východu.
Říká se, že děti si vybírají, do jaké rodiny se narodí. Dan si tím tak jistý není. Anebo měl jako embryo mnohem černější smysl pro humor než osud, který ho čekal.