Publius Vergilius Maro (70 př. n. l.–19 n. l.), nejvýznamnější římský básník tzv. zlatého období římské literatury, vytvořil epos Aeneis na přání císaře Augusta.
Louise Glücková získala v roce 2020 Nobelovu cenu za literaturu mj. za „nezaměnitelný básnický hlas, který s prostou krásou zobecňuje individuální existenci“ – a tohle zdůvodnění poroty výtečně vystihuje i její novou básnickou sbírku...
Kniha Listy trávy je první český překlad původního vydání Leaves of Grass (1855) Walta Whitmana. Obsahuje i pasáže, které v pozdějších vydáních sám básník vyškrtal nebo poupravil.
Básně J. H. Krchovského (nar. 1960), jednoho z nejvýraznějších tvůrců vzešlých z pražského undergroundu, se staly kultovními a některé doslova zlidověly.
Jestliže si ve své předešlé básnické skladbě Přemalovat pot (2023), pojednávající o úmrtí otce, Jan Sojka před čtenářem sdírá kůži, pak v poemě Noční údy lamp si rovnou otevírá tepny.
Naposledy u nás vyšla antologie moderní americké poezie v roce 1989. Výbor Dítě na skleníku se rychle stal vyhledávanou a oblíbenou knihou. Poezie sice není masovou záležitostí, nicméně po pětatřiceti letech cítíme, že tu něco významného chybí.