První díl nového překladu proslulé groteskní lyriky německého spisovatele Christiana Morgensterna (1871–1914) představuje zároveň vůbec první překlad do češtiny, který vychází z Morgensternových sebraných spisů.
Pustá země je pravděpodobně nejvlivnější básnickou skladbou 20. století, přinejmenším v kontextu anglofonní poezie. T. S. Eliot ve své útlé knize z roku 1922 zcela mimořádným způsobem navazuje na několikatisíciletou tradici světové literatury.
317 sonetů Franceska Petrarky je významnou součástí Zpěvníku (Il Canzoniere) italského básníka, ovlivněného tradicí provensálských trubadúrů, od nichž převzal kult lásky k vysněné bytosti a záslužné služby dámě.
Dopisy k narozeninám Teda Hughese jsou adresovány (až na
dvě výjimky) Sylvii Plathové, americké básnířce, s níž ho pojilo nejen sedmileté manželství, ale také dcera Frieda a syn Nicholas.
Materiál, z něhož je Píseň složena, prosévali vypravěči během tisíců let velmi důkladně a tolikrát, až v sítu zůstaly ty nejzářivější rubíny, safíry, diamanty…
Dnes již legendární výpověď o temných letech drogových válek v ulicích kolumbijského Medellínu. Černá báseň v próze, kde smrt je nejen každodenním chlebem, ale i vytouženou potravou, vysvobozením.
Izraelská básnířka Ilana Shmueli ve své poezii navazuje na odkaz poezie židovských autorů, kteří přežili holocaust a reflektují jeho zkušenost. Český výbor přináší její básně, ale také ukázky z memonárů a z posledních dopisů s Paulem Celanem.
Poutník a mnich Santóka Taneda (1882–1940) zosobňuje tradiční zenové hodnoty jednoduchosti, osamění a pomíjivosti.
Jeho poezie zrcadlí život plný protikladů. Osamělé souznění s přírodou střídají okamžiky hlubokého lidského sblížení.
