Básnická kniha Viktor je v jistém slova smyslu sebevražedná – Kamil Bouška v ní plnou vahou svého autorského já masakruje obraz básníka jako empatické niterné bytosti a ušlechtilého komentátora světa.
Verše perského středověkého básníka Omara Chajjáma patří do pokladnice světlové literatury a jsou stejně přítomné jako moderní poezie – proto se vydávají
stále znovu.
Kniha obsahuje dvě vrcholná česká básnická díla devatenáctého století: romantismem ovlivněnou skladbu Máj Karla Hynka Máchy a sbírku balad Karla Jaromíra Erbena Kytice.
Svět poezie Petra Ligockého je vymezen gestem trvale přítomné laskavosti vůči ostatním i sobě, které se objevuje i ve sbírkách předešlých, zde však je umocňováno zkušeností hned několika generací.
Pustá země je pravděpodobně nejvlivnější básnickou skladbou 20. století, přinejmenším v kontextu anglofonní poezie. T. S. Eliot ve své útlé knize z roku 1922 zcela mimořádným způsobem navazuje na několikatisíciletou tradici světové literatury.
Básně J. H. Krchovského (nar. 1960), jednoho z nejvýraznějších tvůrců vzešlých z pražského undergroundu, se staly kultovními a některé doslova zlidověly.
Nikolaj Ivaskiv je básník a hudebník. Narodil se v moldavském Kišiněvě,
většinu života žije v České republice. Studoval evangelickou teologii.
Profesně se zabývá zvukem, nahráváním audioknih, nahráváním
a skládáním hudby.
Jestliže si ve své předešlé básnické skladbě Přemalovat pot (2023), pojednávající o úmrtí otce, Jan Sojka před čtenářem sdírá kůži, pak v poemě Noční údy lamp si rovnou otevírá tepny.
