Catherine Malabou se ve dvou knihách z poloviny nultých let 21. století prostřednictvím pojmu plasticity vyrovnává s filozofickou tradicí, která ji formovala, tím, že ji přepisuje coby proces proměny mezi dialektikou a dekonstrukcí.
V modlitbě stále znovu opakujeme prosbu Ježíšových učedníků: „Pane, nauč nás modlit se.“ Stejně jako apoštolům Ježíš celé církvi dává modlitbu Otčenáš. Nesytí duši spousta vědomostí, ale vnitřní procítění a zakoušení pravdy.
Dvojčíslo ročenky Parrésia (XVIII–XIX) je věnováno fenoménu tzv. Ruské Palestiny – rozsáhlému a dlouhodobému projektu ruské přítomnosti ve Svaté zemi, který od poloviny 19. století propojoval náboženské, kulturní a politické ambice Ruské říše.
Světlo hlad a ticho je filosofická kniha v PDF formátu, která otevírá témata vnitřního světla, prázdnoty a ticha jako prostoru hlubšího vnímání. Text nabízí klidné čtení, zpomalení a návrat k podstatě lidského prožívání.
Je-li Derridova diferance zároveň odstupem, spacializací, a odkladem, temporalizací, pak nám sama nabízí způsob, jak po letech číst jeho rané texty, jejichž výbor se českým čtenářům dostal do rukou poprvé v roce 1993.
Velká dětská Bible je určena těm, kteří odrostli jednoduchým biblickým převyprávěním, ale skutečná Bible je pro ně zatím velkým soustem. Poutavé a jen málo upravené příběhy mají stručné úvody, které vysvětlují, jak se žilo v biblických dobách.