Ví velryba, že je savec? A jak pojmenuje moucha všechny svoje děti? Jaký kožich nosí marnivá liška? Jednadvacet hravých básniček o zvířatech v různých životních situacích s neméně hravými ilustracemi.
„Máme doma živočicha, nikdo neví, co je zač, ke všem věcem drze čichá, říkáme mu vysavač.“ Verše o běžných věcech, které s trochou fantazie zas tak úplně běžné nejsou, malované kouzelnou trojbarevnou pastelkou.
Kolem pusto, písek, duny, písku moře, hory, tuny. A k tomu jedno malé velbloudě, které se ztratilo mámě. Dostalo žízeň a má hlad. Zkouší spásat kaktusy, píchají ho do pusy. Mělo namále, ale dobře to dopadlo.
Od severního polárního kruhu přes moravskou megapoli až po království Tropikálů Přímořských, krajinami falešných proroků, rozumbradiček a uplakaných starců, tudy nás proveze vypravěč Arnošt Goldflam.
Ar-men jako výsostný zástupce krásné literatury je jakýmsi minimalistickým příběhem-nepříběhem se spoustou vody, trochou techniky, přemírou větru a mořem snahy poznat sám sebe.
Bochoř u Přerova, léta 1941 a 1942. V lázeňské vesnici se proplétají osudy dvou mužů – Ambrože Ptáčka, který pro vrtkavou lásku opustil rodinu, a Dezidera Horváta, patriarchy cikánské rodiny hledající v době nacistické okupace bezpečí.
Léto má vonět po jahodách, dýmu z táboráku a prvních polibcích. Ale co když jsou to právě bezstarostné prázdninové večery, které vytáhnou na světlo to, co jsme celý rok skrývali?
Venkovský pohřeb, literární zájezd do Velké Británie, pronájem pracovny v nemovitosti francouzské hraběnky, vánoční pobyt na ostrově nebo vánoční večírek v Lyonu, to jsou některá z východisek nových povídek Magdalény Platzové.
Hororový příběh z magické Šumavy, kde si život a smrt podávají ruce
Na zakázaném území Šumavy, kolem řeky Křemelné, se koncem sedmdesátých let začínají probouzet pradávné legendy...