Kronikářské dílo merseburského biskupa Dětmara, napsané přibližně v letech 1013–1018, je jedním z nejobsáhlejších pramenů k dějinám střední Evropy kolem roku 1000.
Tato kniha je desátým dílem velkolepého projektu známého ruského prozaika Borise Akunina Dějiny ruského státu. Zajímavé je, že Akunin se původně proslavil dnes už legendárními detektivkami, které se odehrávají v epoše carského Ruska.
Tématem knihy jsou polsko-židovskéh vztahy během druhé světové války i krátce po ní – zabývá se přejímáním židovského majetku Poláky, líčí zoufalou situaci Židů na polských vesnicích, konfrontuje jejich osudy s lidskou chamtivostí a antisemitismem.
Kronika s názvem Gesta Hamburgensis ecclesiae pontificum,
tj. Činy biskupů hamburského kostela, je pokládána za zásadní pramen k dějinám severní Evropy v 8.–11. století.
Kniha německého medievisty Eduarda Mühleho představuje jedinečný pokus o syntetický výklad dějin Slovanů v dlouhé časové perspektivě od 6. do 15. století.
Nový strhující pohled na dějiny berlínské zdi, především slavného hraničního přechodu Charlie, jenž se stal symbolem studené války, střetu o moc mezi Západem a Východem.
Komparativně pojaté dějiny středoevropských národů (Čechů, Slováků, Maďarů, Poláků, Němců, Rakušanů a Židů) v moderní éře od sklonku 18. století do současnosti.
Americký autor, pobývající mj. i v Praze, procestoval Evropu a napsal jasnozřivý a varovný rozbor vztahů mezi státy EU a jejího vztahu k jiným státním a politickým celkům, zejména k Rusku.
V knize se autor věnuje etnickým čistkám a vyhnáním v Evropě ve 20. století. Stranou přitom ponechává problematiku holocaustu, která podle jeho názoru představuje zcela specifický a svébytný způsob rasově zdůvodňovaných čistek.
Kniha cambridgeského historika Brendana Simmse je široce založenou a erudovanou studií zabývající se vývojem mocenského zápasu o Evropu v celém novověku od pádu Cařihradu do současnosti.
Autor, překladatel Koránu do španělštiny, se zaměřuje na obohacování evropské vzdělanosti arabským světem a dokládá, že arabská odborná literatura byla nejen prostředníkem zejména řeckého dědictví, ale sama je také obohacovala a rozvíjela.
V srpnu 1870, ve vesničce Hautefaye, v kraji Dordogne byl během dvou hodin odsouzen jistý mladý šlechtic a pak zaživa upálen za přítomnosti několika set osob, které jej obviňovali, že vykřikoval: "Ať žije republika!"
