Publikovaný spis přináší Aristotelovo učení o principech neboli počátcích výkladu přírody a podrobný rozbor pojmů náhody, nutnosti, samovolnosti a příčiny.
Argumentačně sevřené a myšlenkově subtilní, psané ve druhé půli roku 1934, tvoří přehlížené jádro písemného odkazu aktivistky a myslitelky Simone Weilové (1909–1943) a zasluhují včlenit do nejužšího kánonu klasiků politického myšlení.
Poslední den svého života rozmlouval Sókrates v žaláři se svými přáteli o nesmrtelnosti duše. Při západu slunce vypil podaný jed, poslušen jsa soudu své obce, a zemřel.
První český překlad méně známého díla jedné z nejvýznamnějších osobností evropské politické filosofie 19. století je doplněn obšírnými komentáři Ivo Budila, Jana Kellera a Gertrudy Himmelfalberové.
Seneca v díle hledá cesty k mravní odpovědnosti cti, vnitřní svobodě a duševní vyrovnanosti, uvažuje o smrti a o přátelství a jeho prospěšnosti a potřebnosti, chválí odpoutání od materiálních potřeb, prosazuje myšlenku o rovnosti všech lidí.