Publikace je určena všem, kteří sice nevyznávají žádné náboženství, ale současně jim připadá, že v prožitcích postav, jako je Ježíš, Buddha, Lao-c’, Rúmí a další mudrci minulosti, lze najít důležité pravdy.
Knižní přepis proslulého šestihodinového cyklu rozhovorů amerického antropologa, religionisty a filozofa Josepha Campbella (1904-1987) s moderátorem Billem Moyersem, v zasvěcených sondách do nejrůznějších kultur, civilizací a náboženství.
Filozofové rádi vyprávějí smyšlené příběhy. Používají je jako argumenty, jimiž podporují tvrzení o světě, o společnosti, a také o tom, jak bychom měli či neměli jednat. Říkají tomu myšlenkové experimentování.
Monografie je první původní českou prací, která se v takové hloubce a takovém rozsahu zabývá jednou z nejvýraznějších postav raného křesťanství Pavlem z Tarsu.
Argumentačně sevřené a myšlenkově subtilní, psané ve druhé půli roku 1934, tvoří přehlížené jádro písemného odkazu aktivistky a myslitelky Simone Weilové (1909–1943) a zasluhují včlenit do nejužšího kánonu klasiků politického myšlení.
Ignác z Loyoly, zakladatel jezuitského řádu, si již
v 16. století dobře uvědomoval, jaké nároky na člověka
klade každodenní život. Přišel proto s konceptem
„duchovních cvičení v běžném životě“.
Vypadl proud, ve tmě nejistě tápeme po něčem pevném… vtom se světlo znovu rozzáří a nejistota je ta tam. Totéž se může odehrát v životě: svět se stane srozumitelný, lidé známí a blízcí, roky utopené v negativních emocích se rozplynou…
Tato kniha se pokouší nalézt a pojmenovat
styčné body mezi třemi velkými duchovními cestami – ignaciánskými duchovními cvičeními, jógou
a zenem, které vycházejí ze tří zásadních náboženských tradic – křesťanství, hinduismu a buddhismu.
Jak poznat, že se v životě rozhodujeme správně?
Při každém rozhodování, ať už se týká velkých životních výzev, nebo nepodstatných záležitostí, nás ovlivňuje
řada okolností.
Stále více křesťanů dnes prožívá vnitřní napětí mezi vírou, kterou si nesou z minulosti, a světem, v němž žijí. Otázky, které si kladou, nesměřují ke zpochybnění víry, ale k její potřebné obnově....
Žít v přítomném okamžiku je podle Eckharta Tolleho pravá cesta ke štěstí. Nemá smysl trápit se minulostí a vynakládat úsilí vzhledem k budoucnu, když opravdový život se odehrává právě nyní a pouze teď s ním můžete něco udělat.
Někdy možná máme pocit, že o něco v životě přicházíme. Ostatní nám připadají spokojenější, úspěšnější, jejich život vypadá zajímavěji. Jindy se pro něco rozhodneme, ale vzápětí nás napadne, jestli na nás někde nečeká něco lepšího.
Klasické dílo duchovní teologie (1. vydání 1937), v němž autor podává postavu Ježíše Krista, jak se s ní setkáváme v evangeliích, a poukazuje na tajemství jeho osoby, aniž je chce rušit.
Toto fenomenální dílo lze chápat jako úvod do budhistického nazírání duchovní skutečnosti. Seznamuje čtenáře s meditačními technikami, osvětluje fenomény karmy a znovuzrození, radí, jakým způsobem se připravit na cestu ke smrti.
Klasické dílo sedmnáctého století se stalo „učebnicí“ mnoha světců (Terezie z Lisieux). Termín „milost přítomného okamžiku“ vyjadřuje moudré uspořádání stálého napětí mezi aktivitou a pasivitou v hledání Boží vůle.
V této knize najde každý neocenitelné rady a poučení pro svůj vztah s jiným člověkem téhož znamení i pro svůj vztah s lidmi všech ostatních znamení zvěrokruhu.