Libor Prudký je znám jako sociolog.
Teprve v pozdním věku se začal věnovat poesii, sbírka Uprostřed konce, v pořadí třetí, je dílo vyzrálé a neobvyklé.
Po sbírkách Chutě (2019) a Covido(p)tikum (2021) třetí básnická sbírka Petra Čecháka, v níž by autor chtěl vést dialog s krajinou barrandovských skal a ve které má trilobit vůbec moc řečí, když se dívá ze své perspektivy na proměnlivý, nestálý svět.
V japonštině existuje krásné poetické slovo pro osluněné, sluncem ozářené místo
– hinata. Tato sbírka, završení volné básnické trilogie, kterou Luděk Čertík
rozvinul v knihách Mnohé řeky a Poslední divoké objetí.
takové
Poezie indonéského básníka Chairila Anwara je intenzivní, osobní a emotivní. Ani sedmdesát pět let po smrti svého autora neztratila na bezprostřednosti a síle.
Sbírka Z bolesti je knihou, která „při čtení skutečně bolí (a nepochybně bolela i autora při jejím psaní)“, protože je zápasem o přesné zaznamenání bolesti, a to právě svou „silou, autenticitou, objevností, odvahou a sugestivitou“, ...
Jakub Bělan (1981) vydal svou prvotinu Stín (Rozplyneš se) před dlouhými sedmnácti lety. To je skoro jedna generace. Zatímco v debutu mluvil v du-formě, v přítomné novince Závrať (na tři doby) mluví rovnou ve třech osobách: první, druhé a třetí.