Kniha Hanse Beltinga Obraz a kult je jednou z nejdůležitějších knih v oblasti dějin umění. Představuje osobitý a dosud směrodatný pohled na dějiny evropské vizuální kultury napříč hranicemi aktuálních evropských států.
Umělecká kreativita je základní téma, které i v odborných dějinách umění přemáhá dnešní hyperspecializaci. Chiasmatický pojem figury a figurace potom pomáhají pochopit hlubší vztahy mezi tradicí a modernou.
Kniha kolektivu pod vedením etnoložky Aleny Křížové se zaměřuje ne problematiku lidového umění a výtvarného folklorismu. Lidové umění je nedílnou součástí zájmu a studia etnologie od 19. století.
Kolektivní monografie Dějiny umění jsou uměním, kterou k vydání připravila prof. Milena Bartlová, poprvé představuje Václava Viléma Štecha (1885–1974), významnou osobnost českých dějin umění 20. století.
Derek Sayer ve své monumentální knize Praha, hlavní město dvacátého století skládá střípky kulturních dějin Prahy a Československa mezi dvěma světovými válkami, aby ukázal, jak zapadají do mozaiky evropských dějin.
Kniha nabízí první ucelený pohled na dynamický vývoj uměleckých výstav v českých zemích 19. století a na jejich roli v procesu formování moderního umění a umělecké veřejnosti.
Za podmanivým názvem knihy Dřevěné oči se skrývá deset esejů, které Carlo Ginzburg publikoval na přelomu druhého a třetího tisíciletí. Jejich společným jmenovatelem jsou dějiny umění, literární teorie a sémantika.
V legendární Factory se pravidelně scházela
společenská a kulturní smetánka té doby, od
Lou Reeda a jeho Velvet Underground po Eddie
Sedgwickovou či Boba Dylana.
Publikace je druhým dílem historického vylíčení proměn akademického oboru dějiny a teorie umění v dnešní České republice a zabývá se dvaceti lety tzv. normalizace. Navazuje na první díl Dějiny českých dějin umění 1945–1969.
Kniha Výstavy mají historii přináší do českého prostředí vybrané překlady textů známých i méně známých autorek a autorů představujících základ diskurzu tzv. exhibition histories – oboru zabývajícího se dějinami výstav.
Co je vlastně opakem krásy? Na tuto otázku hledá autor odpověď na stránkách výpravné ilustrované publikace, kde na příkladech děl literárních i výtvarných ukazuje, že opak krásy se neomezuje jen na ohyzdnost satyrů či Harpyjí.
Ačkoliv rodinné vazby jsou u šlechtických rodů spletité, u rodů Dietrichsteinů a Mensdorff-Pouily došlo k něčemu výjimečnému – oba rody se staly příbuznými předních evropských královských rodů, na prvním místě habsburského a na druhém britského. V
Ernst Hans Gombrich (1909–2001) je bezesporu nejznámějším a nejpopulárnějším historikem umění dvacátého století. Široká veřejnost ho zná jako autora Příběhu umění, fascinujícího bestselleru, jehož se ve světě prodalo přes šest milionů výtisků.
O Karlově mostě vyšlo v uplynulých staletích mnoho knih.
Žádná z nich se ale podrobně nevěnovala ikonografii jeho sochařské výzdoby. Ideová stránka jednotlivých děl byla přitom hlavním motivem jejich vzniku.
Liechtensteinové – jeden z nejstarších moravských a českých panských a knížecích rodů. Jejich počátky nacházíme v 11. století v Bavorsku. Na Moravu přišli skrze budoucího krále Přemysla Otakara a stali se jedním z nejbohatších moravských rodů.
Publikace je závěrečnou částí stejnojmenného pětiletého badatelského projektu UMPRUM, realizovaného pedagogy, absolventy a doktorskými studenty oboru teorie a dějin umění
