Kniha zahrnuje výbor z poezie tří podstatných básníků lianozovské školy, kteří své básně v době, kdy nemohli publikovat, sestavovali do rukopisných a strojopisných cyklů, jež se šířily v samizdatových anebo exilových edicích.
Druhá sbírka Štěpána Hobzy San Escobar navazuje na debutové Ferrari v džungli (Literární salon, 2018), tj. postmoderně mísí vysoké a nízké, minulé a přítomné, vznešené a směšné.
Christina Rossetti psala básně od svých dvanácti let, ve čtrnácti letech se psychicky zhroutila — trpěla silnými depresemi. Její básně se vyznačují vykreslováním kontrastů, protipólů, symbolismem, jsou velmi barvité a evokativní.
Po sbírkách Chutě (2019) a Covido(p)tikum (2021) třetí básnická sbírka Petra Čecháka, v níž by autor chtěl vést dialog s krajinou barrandovských skal a ve které má trilobit vůbec moc řečí, když se dívá ze své perspektivy na proměnlivý, nestálý svět.
Máte chemii spojenou zejména se školními léty a povinným odříkáváním periodické tabulky prvků? Chemie, v dobách alchymie nazývaná lučba, je sice nádhernou vědou, ale dlouhodobě patří mezi předměty méně oblíbené a prý i těžké.
Sbírka Z bolesti je knihou, která „při čtení skutečně bolí (a nepochybně bolela i autora při jejím psaní)“, protože je zápasem o přesné zaznamenání bolesti, a to právě svou „silou, autenticitou, objevností, odvahou a sugestivitou“, ...
Básnickou sbírkou Barchoviny vstupuje do světa české poezie Petr Šmíd (*1985), který už dříve vydal knihy krátkých próz Nautický úsvit nebo Dějiny světa.
Básnické sbírky, poemy a prozaické texty Milana Kocha (3. 10. 1948 Praha – 18. 11. 1974 Praha) pocházejí z let 1965–1974 a v tomto svazku jsou seřazeny podle samizdatového vydání, které pořídila Kochova manželka Mirka Kochová (1951–1975).
