Kolo času se otáčí a věky přicházejí a odcházejí, zanechávajíce za sebou vzpomínky, jež se mění v pověsti. Pověsti blednou v mýty a dokonce i mýty jsou dávno zapomenuty, když se věk, jež se zrodil, vrátí.
Vítejte v naší době – 20. letech tohoto století, jak si je představovali Arkadij a Boris Strugačtí. Není to svět Poledne, ještě ne, ale zářná budoucnost již probleskuje jen kousek za obzorem.
Jsme zpět ve Svaté Marii a Max nic nevychází. Znovu zažívá jednu zatracenou pohromu za druhou. Setká se s Isaakem Newtonem, který jí ukradne zrcátko, a navštíví bitevní pole u Azincourtu.
Závěrečný román caladanské trilogie z pera Briana Herberta a Kevina J. Andersona, autorů bestsellerů listu New York Times, je věnován klíčové postavě vesmíru Duny, Paulu Atreidovi.
Píše se 25. července roku 2234: Posádka lodi Adamura objevuje Anomálii. Na zdánlivě neobydlené planetě Talos VII se nachází kruhová jáma o průměru 50 kilometrů.
Althea je zkušená lovkyně upírů, ale o mužských dotecích neví nic – ani o tom, jak ovládnout hříšně erotické sny. Ve spánku totiž pravidelně podlehne svádění dvou nadpozemsky krásných mužů, již ji vynesou až do erotického nebe.
Kočičí klany se pokoušejí vzpamatovat z krvavého útoku jezevců a Jezerní lístku nepřestává pronásledovat zlověstné proroctví. Znamená to snad, že jim hrozí ještě horší nebezpečí?
Vánoce jsou to nejkouzelnější období z celého roku. Doba zázraků, radosti a dárečků. Jenže za hranicemi krbového světla se nocí plíží věci, ze kterých vstávají hrůzou vlasy na hlavě. Stíny. Monstra. Ježíšek.
Sedmá kniha z cyklu kronik o planetě Duna, fenomenálního díla světové sci-fi, v sobě skrývá tolik překvapení, postav a dějových zvratů, že jistě potěší i toho nejnáročnějšího čtenáře.