Od dob, kdy lidé začali obdělávat půdu, chovat hospodářská zvířata a předávat své úspory příštím generacím, stala se ekonomická nerovnost určujícím rysem naší civilizace.
Kniha zkoumá kolečka povolovacích řízení a dalších kroků, kterými musela myšlenka projít na cestě od autorky či autora nebo společenství kolegů přes nakladatelství až ke knižním recenzím; osobní, profesní a textové strategie autorů a autorek, ...
Plánování a myšlení zaměřené na člověka jsou způsoby, jak naslouchat druhým lidem, učit se, co je pro ně z jejich pohledu klíčové, hledat cesty k budování a posilování jejich sítě pozitivních vztahů a hodnotných společenských rolí.
Historiografie a sociologie jsou od 19. století dvě navzájem prorostlé disciplíny. Vzájemné ovlivňování, v němž hrálo dějepisectví původně prim, ale v posledních desetiletích ustalo. Sociologie se osamostatnila.
Marcuse ve své slavné knize z roku 1964 podrobuje kritice kapitalismus, ale zároveň odmítá socialistické režimy v tehdejší východní Evropě. Moderní industriální společnost se podle autora sice zaštiťuje racionalistou, ale ve skutečnosti je silně irac
Eufemismy, polopravdy, fake news, konspirační teorie a propaganda – všude kolem nás se rozprostírá spletitá síť lží. Mohou být nehorázné a provokativní, ale i nenápadné, leč vtíravé. Ovládají média, diskurz a veřejnou debatu.
Zvláštní křehkost lidských pout, pocit nejistoty, kterou tato nestálost vyvolává, a rozporuplná touha navazovat stále nové vztahy, ale raději nikterak pevné, jsou hlavními tématy této významné knihy Zygmunta Baumana.