„Řeknu ti to, co nevíš. Řeknu ti, co jsem ti celou dobu tajila, to, co jsem si myslela a co jsem cítila. Ale připomeneme si i to, co známe. Bude to zábavný.“
Třicátnice Laura vypráví svůj příběh. Příběh osiřelé čtrnáctileté holky.
Napínavý postapokalyptický román odehrávající se v nepříliš vzdálené budoucnosti v oblastech bývalé České republiky. Stát a jeho struktury zanikly, poslední nezničená města a komunity se pokouší přežít na vlastní pěst.
Román o tom, že otevření srdce
navzdory předsudkům může zasít semínko nečekaně silného
přátelství. O tom, jak nás mohou v životě ovlivnit lidé, s nimiž
bychom za běžných okolností prohodili sotva pár slov...
Zatímco v Liberci se na konci devatenáctého století zaváděly první tramvaje, v Brazílii si přistěhovalci stavěli hnízda na stromech, aby v pralese přežili. Jejich příběh je příběhem českým, německým i brazilským.
Ondřej s partnerkou Monikou přijíždí do rodných Rychlebských hor. Zdědil tu dům po babičce a těší se, že mu to do života přinese nové příležitosti. Vrací se také Jan, který s sebou ale místo nadějí veze staré rány.
Padesátá léta v Československu byla dobou děsivého komunistického teroru, který znejistil mezilidské vztahy. Mnohdy nebylo vůbec jasné, komu lze a komu nelze věřit. Tuto chorobnou atmosféru způsobem zachytila Zdena Salivarová ve svém románu.
Major Roman Saran, tvrďák ze „staré školy“, neřeší jen vraždy
neobvyklou zbraní, ale i to, jestli nemá pověsit policejní unifor-
mu na hřebík a konečně si uspořádat rodinný život.