V posledním románu Pavla Hrdličky se opět přesuneme o několik století do minulosti, konkrétně do 14. století, kdy na Velikonoce probíhala v Praze pohroma na Židy.
Zemi sužuje krutý hladomor a v hlubokých lesích kolem hradu Buchlova se prohání dávný přízrak tajemného Lovce, který své oběti nechává mizet beze stop.
Autentické, dosud neznámé a působivé svědectví o Pražském povstání i o úpadku třetí republiky a trvalém nárůstu násilí, které vyústilo v tragédii února 1948.
Stárnoucí vdovec Hála se ztrácí ve světě rychlých technologických a kulturně-společenských změn. Překvapivě ale zjišťuje, že mnohé z nich už v životě prožil - jen se jinak jmenovaly.
Existují cesty, které si člověk nevybírá, a lidé, které by raději nepotkal.
Helenin přítel je nedostupný. První společné dítě se dere na svět a po Karlovi se slehla zem.
Na okraji vesnice v srdci zapomenutých Rychlebských hor už po generace stojí kamenný dům obklopený alejí vzácných jeřábů, podle kterých se mu přezdívá Jeřabinový dům. Právě do něj se vrací Lucie.
V dnešní záplavě Santa Clausů, vánočních skřítků a sobů české děti pomalu, ale jistě zapomínají na Ježíška. Právě proto vznikla tato kniha vyprávějící ve 12 kapitolách o vánočních zvycích, které narození Jezulátka provázejí.
Na královského písaře Jiřího Adama z Dobronína se obrátí jedna ze staroměstských měšťanek a stydlivě přizná, že se její sestra Adelheida před lety provdala za berounského kata. Nedávno její muž zemřel a odkázal jí cosi podivného.