Autorka se v této práci z oblasti etnolingvistiky, disciplíny zaměřené na vztah jazyka a kultury, zabývá rekonstrukcí obrazu (stereotypu) ženy v češtině, tj. odhalováním struktury stereotypových charakteristik v jazyce a kultuře spojovaných se ženou.
Dějiny současné české poezie (Storia della poesia ceca contemporanea), první kniha italského bohemisty a rusisty Angela M. Ripellina, vyšla v čtyřech stech číslovaných exemplářích v Římě v roce 1950.
Monografie se věnuje trubadúrskému zpěvníku R, středověkému rukopisu obsahujícímu přes tisíc básní a jiných, v převážné většině okcitánsky psaných textů, a ukazuje, jakým způsobem jej lze číst coby jednotný literární artefakt ve stavu zrodu.
Kniha literární historičky Hany Šmahelové je sestavena ze studií a glos, jež vznikaly v průběhu let 2001-2015. Ve svém souhrnu představují homogenní celek, jehož těžiště spočívá v metodologických otázkách literární historie.
Knížka Máchovské interpretace nově vykládá veršované a prozaické texty K. H. Máchy, které stojí tradičně ve stínu jeho klíčových děl, básnické skladby Máj a povídky Marinka. Výchozím bodem interpretace je vždy textologická problematika.
Profesor František Černý, první polistopadový děkan FF UK, se ve svých
vzpomínkách vrací k dvacetiletí tzv. normalizace (1969–1989), jednomu
z nejrozpornějších období v dějinách Univerzity Karlovy.
„Píšícími Minervami“ označuje Libuše Heczková české literární kritičky a esejistky přelomu 19. a 20. století. Zaměřuje se především na kritičku a feministku Elišku Krásnohorskou a na ty, které ji následovaly – Terézu Novákovou a Žofii Pohoreckou.
