Edice světová poezie

Podivuhodné lektvary z nezvyklých přísad vaří divná slečinka a zároveň jedna z prvních dam jihoamerické literatury Marosa di Giorgio (1932–2004). Básnická sbírka.

Básnická sbírka ukrajinské autorky. Za svou tvorbu získala několik ukrajinských a mezinárodních ocenění, mimo jiné Literární cenu Vasyla Symonenka.

V mnoha ohledech posmrtný francouzský básník. Velmi radikálně přistupoval nejen k psaní (starší text, s kterým už nebyl spokojený, byl schopen nemilosrdně proškrtat až na dřeň), ale i k životu, který podobně nesmlouvavě škrtnul sebevraždou.

Brice Petit je prožraný červotočem verše. Vidí ho všude a ve všem, od hudební linky řinoucí se z flétny po píchlou duši jízdního kola. Neovládá jiný způsob, jak se potýkat se světem, jehož křivdy a lži vnímá s chorobnou citlivostí.

V Kyjevě jsem uslyšela hlas, který ke mně promlouval současností a napřímo: schylovalo se k invazi ruských vojsk na Ukrajinu. Žadan četl v jednom z klubů své básně, naprosto civilně, bez patosu.

Básnickí sbírla. … jako Adam dávající jména rostlinám a zvířatům. Vidět a pojmenovat, vidět a pojmenovat: o moc víc nedělám.

Člověk jako zbytek dohořívající mezi jinými zbytky. Jako to, co zůstane, když sám sebe zničí vyčerpáním všech forem života, vytěsňováním smrti, totalitou morálky s plným žaludkem a kultem hygieny.

Andrés Sánchez Robayna je básník, který jako by své verše lovil ze vzduchu. Čirost tohoto živlu zná z rodných Kanárských ostrovů i z cest do Řecka důvěrně. Umí vytušit, kdy změní barvu, kdy potemní i kdy se v noci rozzáří, a popsat okamžik, ...

Básnická sbírka francouzského malíře a básníka Rodrigua Marquese de Souzy.

Poezie Marzanny Bogumiły Kielarové (1963) je ve své emocionální jemnosti průzračná, introvertní, po estetické stránce neobyčejně vybraná. Vyvěrá z bdělého pozorování detailu, rozjímání nad přírodou, z naslouchání vlastní citlivosti.

Výbor z poezie jedné z nejoriginálnějších básnířek druhé poloviny 20. století.

První pokus o ucelené vydání díla Guy Viarra v jedinéknize. Guy Viarre se narodil v roce 1971 v Pikardii, ale většinu života prožil na jihu Francie ve městě Tarbes. Tam se v říjnu 2001 rozhodl ukončit své pozemské trvání.