Edice Opium poezie

Výbor z poezie kubánského básníka.

Říci o někom, že je kontroverzní, je dnes velice snadné a je jedno, zda takto označený naplňuje skutkovou podstatu toho slova. Ivan Sviták takový rozhodně byl.

Vrstevnaté a vícejazyčné básnické dílo Yvana Golla je souborem jednotlivých lyrických výpovědí, v nichž se střídají hymnus, píseň, mše, zaklínání či kletba.

Tato sbírka předkládá značně nervní a plnokrevný tvůrčí talent předčasně zemřelé a pořád ještě opomíjené postavy české literatury.

Tato kniha je výborem z pozdních veršů psaných na švýcarském zámečku Muzot, v oné tvrzi, kterou Rilke nazval středověkým „brněním“.

Výbor z poezie francouzského básníka, esejisty a kritika umění, držitele Goncourtovy ceny za poezii.

Jan Křesadlo je etablován a čtenářům znám jako prozaik, romanopisec a povídkář, sám se však považoval především za básníka. Poezii psal od svých třinácti let „z tak zvaného vnitřního nutkání“, ale žádné z těchto básní nebyly dosud uveřejněny.

Kořeny matematické poezie nejsou výhradně experimentem moderní doby, ale sahají k samotným základům evropské civilizace.

Tento nikdy nevydaný výbor básní, fejetonů a aforismů Kurta Tucholského se dnes ukazuje jako nečekaně aktuální.

Alexander Pope byl vrcholný, vůdčí a vlivný anglický klasicistický básník a satirik. Již za života se těšil evropskému věhlasu, který započal právě básněmi uveřejněnými v této knize.

U D. Ž. Bora je hermetismus tím, co v jednom rozhovoru nazval „způsobem života“. Cit pro výrazovou ekonomii, odpor k slovní mlhovině a snaha dosáhnout maximální sdělovací intenzity se pojí s ironií nebo groteskním posunutím či převrácením významů.

Lewis Carroll nejen že psal nadčasovým, neotřelým způsobem, jeho fantasknost až překvapivě trefně vyjadřuje dění našeho často nesrozumitelného světa.

Christina Rossetti psala básně od svých dvanácti let, ve čtrnácti letech se psychicky zhroutila — trpěla silnými depresemi. Její básně se vyznačují vykreslováním kontrastů, protipólů, symbolismem, jsou velmi barvité a evokativní.

První Neumannova básnická perioda (1895–1903), anarchistická a dekadentní, z které je tento výbor, bývá jaksi cudně upozaďována. Kritikům vadilo především otočení dobra a zla, oslava Satana, přílišný patos či „originalita za každou cenu“.

V těchto básních se Jiří Langer snaží postihnout, pojmenovat sám sebe, uchopit a překlenout svůj pocit cizince. Zpěvy zavržených originálně zrcadlí hledání vlastní identity, ale i jejích kabalistických dvacet dva poloh.

Kniha zahrnuje výbor z poezie tří podstatných básníků lianozovské školy, kteří své básně v době, kdy nemohli pub­likovat, sestavovali do rukopisných a strojopisných cyklů, jež se šířily v samizdatových anebo exilových edicích.

V tvorbě Miroslava Salavy se snad nenajde jediná báseň, která by nekončila zmařenou pointou — ve smyslu zmar, marnost, beznaděj, nicota. Není to ovšem žádná dekadentní póza, natož pak samoúčelné veršování.

Pruské noci jsou jediným básnickým dílem Alexandra Solženicyna. Tato bezvýhradná, značně autobiografická výpověď svědomí a pravdy vznikala v pracovních táborech někdy během padesátých let.

Nejvýznačnější filosof 20. století Martin Heidegger jako básník? I pro ty, kdo se zabývají Heideggerovou filosofií to bude zřejmě překvapivé.