Monografie je věnována současné lexikální a slovotvorné dynamice ve dvou geneticky sice blízkých, avšak typologicky odlišných a územně vzdálených jazycích – češtině a bulharštině.
Milan Hrdlička se v monografii zastavuje u chápání pojmu gramatika, pojednává o vybraných druzích mluvnických popisů přirozeného jazyka a poukazuje na specifika a přínos gramatiky didaktické.
Autorka reaguje na soudobou snahu po metodologické inovaci translatologie jako integrované disciplíny. Analyzuje témata, která se v translatologii prosazují od r. 1990, a konfrontuje teoreticky i metodologicky českou tradici se západní.
