Autor se věnuje některým obecnějším teoreticko-metodologickým problémům historické sociologie a ukazuje možnosti historické sociologie vědění při analýze moderních českých duchovních dějin.
Historička Mona Ozoufová se zabývá Velkou francouzskou revolucí. V této knize se snaží z několika známých románů vyčíst, co moderní republikánská Francie převzala z dědictví starého režimu..
Doposud nejvýznamnější a nejdiskutovanější kniha birminghamského profesora církevních dějin, která mapuje vývoj církví a náboženských skupin od revoluce 1848 až po začátek první světové války.
Období po Francouzské revoluci bývá v dějinách evropského křesťanství spojováno především s procesem sekularizace, historik a teolog Hugh McLeod však v této studii dokládá, že skutečnost byla mnohem bohatší a nejednoznačnější.
Prof. filozofie G. Reale se v knize zamýšlí nad osudem stavby „společného evropského domu“, který závisí na možnosti obrodit „evropského člověka“ a na jeho schopnosti vdechnout nový život formám vyrůstajícím z evropských duchovních a kulturních kořenů.
Publikace přináší pohled na základní rysy českého katolicismu ve 20. století, na jeho proměny vzhledem k procesu sekularizace i vzhledem ke celospolečenským kontextům (ideologie a praxe nacismu a především komunismu).
Publikace shrnuje vývoj poznání o fenoménu revoluce v západní i východní Evropě prostřednictvím rozboru děl významných autorů, ale také prostřednictvím rozboru základních výkladových paradigmat.
Christophe Charle, profesor soudobé historie na pařížské univerzitě, v knize rekonstruoval dějiny intelektuálního života, přičemž se neomezil na západoevropské reálie, ale pokusil se proniknout i do světa střední Evropy.
