Susanne Fall (1922–2003) podává svým autobiografickým textem, který vznikl krátce po druhé světové válce jako dokumentárně stylizovaný záznam vzpomínek na roky právě prožité v terezínském ghettu, detailně názorné a překvapivé svědectví.
Hrdinové sedmera povídek Jaroslava Formánka dospívají k ostrému vědomí přítomnosti jako trvalého napětí mezi dotíráním paměti, která unikavě vzdoruje našim pokusům vtisknout minulosti smysl, a neodbytnou nutností volit další krok na cestě.
Výbor zásadně dokresluje obraz Placákovy básnické osobnosti. Ten byl doposud širší veřejnosti zprostředkován sbírkou Obrovský zasněžený hřbitov. Stranou však zůstala řada pozoruhodných textů, zveřejněných svého času v samizdatu.
Kniha je ilustrovaným výborem z publikovaných i dosud nepublikovaných básní J. H. Krchovského z let 1979–2015, které spojují především motivy čtvera ročních období a témata plynutí času i lidského života.
Prozaická prvotina Martina Bořkovce Vědomost je plasticky bezprostředním záznamem vnitřního monologu mladého učitele, usilujícího dohlédnout k nejhlubším příčinám své profesní a osobní krize.
První samostatná kniha fotografa Ondřeje Němce (*1960) přináší sto snímků, které vznikly převážně v prostředí undergroundového společenství v sedmdesátých a osmdesátých letech a zachycují také Prahu oné doby.
Základem knihy se staly příspěvky z konference, kterou Revolver Revue uspořádala – jako historicky první sympozium věnované dílu I. M. Jirouse – na podzim 2013.
Joseph Conrad je u nás sice už od dvacátých let 20. století uznávaným autorem, v českém překladu postupně vyšla většina jeho próz, jedna poloha jeho díla – totiž esejistika – však dosud zůstávala opomíjena.
Tereza Límanová ve svém prozaickém autobiografickém debutu zpřítomňuje zážitky hrdinky, která nabývá určujících životních zkušeností skrze postupné sbližování s tajuplnou existencí jednoho starobylého pražského domu a jeho obyvatel.
Postavy v knize povídek Borjany Dodovy Inverzní kyvadlo jsou vyšinuty ze své dosavadní životní dráhy znepokojivě nevysvětlitelnými nárazy. Jejich tápavě polovičaté snahy vzdorovat postupujícímu chaosu Dodova ve své prozaické prvotině ohledává klipovo
Poesie druhé generace undergroundu v obsažné publikaci. Básně a písňové texty volně ilustrované výtvarnými díly.
Zastoupeni jsou Brukner, Ducháček, Kremlička, Krchovský, Malík, Marks, Murrer, Placák, Socha, F. Topol, J. Topol, a další
„Ale já se rozhodl, žádný pracující život mě nedostane. Neskončím unavený, naštvaný a zbavený své mladistvě svobodné tváře jako mí rodiče.“ Prozaický debut sleduje Kláry Elšíkové.
Vypravěč třinácti krátkých próz, které svou formou volně navazují na Martínkův úspěšný povídkový soubor Olej do ohně, je pozorným svědkem výjevů, dějů a osudů.
Ústřední postavou prózy Vrač je bývalý režisér, který prošel řadou regionálních i experimentálních divadel a v současnosti je zaměstnán jako dispečer moskevských komunálních služeb.
