Psycholožka, rodinná terapeutka a v neposlední řadě milující matka Gisela Preuschoff se zhostila úkolu napsat moudrého a vtipného rádce o výchově děvčat.
Kniha esejů zabývajících se citovým životem, poznáváním, pamětí, jazykem a řečí ukazuje, že už nejmenší děti poznávají, pamatují si a prožívají jevy daleko hlouběji a šíře, než jsme si dokázali ještě před nedávnem představit.
Autismus se obvykle popisuje jako seznam nedostatků, mezi něž patří potíže se sociální interakci, komunikační problémy a chování opakované pořád dokola. Terapie založená na tomto pohledu se v prvé řadě snaží zbavit člověka autistických symptomů.
Čtenář nahlédne do života rodiny Nováků a spolu s rodiči Novákovými je konfrontován s nejrůznějšími výchovnými situacemi a dilematy, týkajícími se jejich dětí ve věku pět, sedm a devět let.
Stresové situace provázejí pedagoga během jeho celého profesního života. Ne každý však dokáže vždy a snadno stres před plnou třídou zvládnout a patřičně reagovat na neočekávanou situaci.
Publikace shrnuje nové zahraniční i domácí poznatky o dětském autismu a spektru příbuzných poruch s důrazem na výzkumné a klinické zkušenosti autorů, kteří se problematikou zabývají.
Kniha vyšla poprvé v roce 1621 a patří k nejznámějším a nejčtenějším naučným knihám té doby. V základě nauky o čtyřech temperamentech stojí teorie živlů v řecké předsókratovské filozofii a medicíně. Anatomie melancholie je dodnes velmi poutavá a čtivá.
Tato kniha je napsána pro ženy. Je to pozvání, aby se na chvíli zastavily a přemýšlely o roli matky se všemi jejími světly i stíny, které z ní vyvěrají v podobě emocionálních sopek.
Přehledná knížka seznamuje čtenáře s projevy a příčinami nadměrné úzkosti a strachu u dětí i se způsoby, jak tyto emoce a prožitky mírnit, případně odstraňovat ("svépomocí" i za pomoci odborníků).
Zralé ženě patří svět. Málo žen, které překročí čtyřicítku, se ubrání strachu z blížícího se stáří. Susanna Kubelka tento strach vyvrací jako uměle vyvolaný a zbytečný.
Vliv chutí a vůní na náš život a naše chování bývá často opomíjen, ale přitom je využíváme, když se chceme posílit, dodat si odvahy, vyvolat příjemné vzpomínky, vybrat si partnera nebo si jen zjemnit čich.
Tato kniha není návodem, jak správně žít, ani soudcem životních stylů. Snaží se poodhalit soukromí lidí, kteří se z vlastní vůle rozhodli zvolit samotu jako svého nejspolehlivějšího životního partnera nebo k tomu byli donuceni okolnostmi.
Autorky této knihy kombinují nejnovější poznatky z psychologie, genetiky, endokrinologie, neurobiologie a imunologie, aby ukázaly, jak takové „zraněné dětství“ ovlivňuje psychické a tělesné zdraví v dospělosti.
