O Pepsonově třetí básnické sbírce nechme promluvit osobu nejpovolanější, spisovatele a herce Divadla Járy Cimrmana Miloně Čepelku:
„Autor stále touží po lásce a dává se jí zraňovat, ví však, že bolest zúrodňuje.
Básnická prvotina Luz adentro Zdeňky Pospíšilové je návratem k původním krajinám a slovům, která dokážou obsáhnout něhu, rozechvělost a tíhu, nejen tu vlastní, ale i tu sdílenou a předávanou.
Potkat místa jako jelena na cestách je vzácné, ale podaří-li se to, otevře se nám jemný svět. Jak chodec-básník jde, ožívá před ním sama krajina i krajina vzpomínek.
Návrat Anežky Přemyslovny psal Josef Tomáš v Melbourne v letech 1996 až 1999 pod dojmem jedné ze svých návštěv Prahy, když více než dvacet let nebyl ve své vlasti vítán.
Napsáno dechem je historicky první almanach Liter Art. Zaměřuje se výhradně na erotickou poezii, která je podaná především ve svých jemnějších obrazech. Jen v nemnoha případech kniha obsahuje básně odvážnější.
Kniha básní a fotografií „Shangri-La“ autora Zdeňka Štěpánka je po knize „Paprsky v nekonečnu“ druhou sbírkou básní, ve které se autor zaměřuje zejména a výhradně na lidské srdce a duši v kontextu celoživotního hledání lásky a štěstí.
Nejnovější autorčina sbírka přináší, jak jsme u ní zvyklí, křehce působící poezii, jejíž výrazová úspornost připomíná miniatury ne nepodobné japonským haiku.
Neklidné roky 2020-2022. Složitá, rozháraná doba dotýkající se úplně každého. Hluboce citově založených lidí, jako je básník Radek Vohlídka, se však dotýká ještě tak nějak zvláštně – jinak.
Rozsáhlý soubor čtyřveršových básnických miniatur básníka a literárního historika Vladimíra Křivánka s názvem Duše je divný pták soustřeďuje meditativní a zpovědní lyriku vznikající v posledních třech desetiletích.
„Jahodový básník“ František Tylšar už roky rozdává radost svými osobitými verši. Jeho básně nesou specifický rukopis, otevřenost výpovědi a hlavně jsou spontánními a jasně formulovanými promluvami romantické duše.
V básnickém debutu Zuzany Pavlové se často objevují motivy noci jako tiché, spřízněné duše a protikladného rána, kdy musí člověk opětovně hledat záchytné body v každodenním kolotoči, jehož smysl mnohdy zásadně uniká.