Julius Fučík byl nejen oblíbeným žákem F. X. Šaldy, zdatným komunistickým novinářem a hrdinou druhého odboje, ale také ikonou českého stalinismu, symbolem normalizační propagandy a předmětem svérázného antikultu.
Sborník obsahuje úplnou korespondenci Karla Hvížďaly s Václavem Havlem, kterou spolu vedli v letech 1984 až 2006 nad knihami Dálkový výslech a Prosím stručně. Obsahuje i faksimile originálů Havlových dopisů a dobové fotografie.
Sborník vzpomínek vznikl po náhlé smrti básníka, rebela a manažera Plastic People Ivana Martina Jirouse, který si odseděl v nejdrsnějších komunistických žalářích osm a půl let vězení.
Jak prožít život po čtyřicítce? DRUHÝ DECH - kniha rozhovorů se známými českými a slovenskými osobnostmi / Jan Přeučil, Ondřej Neff, Jana Paulová, Doc. Jan Měšťák, Kamila Magálová, Božidara Turzonovová a další/.
Výběr ze studií a kritik, věnovaných určujícím fenoménům i autorům oněch let (Ionesco, Genet, Dürrenmatt, Topol, Havel), dokládá, že Eva Uhlířová patřila k nejnadanějším divadelním kritikům své generace.
Knihu O hercích a herectví píše zkušený divadelník. Spoluzakladatel a první umělecký šéf Činoherního klubu v jeho slavné éře 60. let, autor jedné z nejhranějších českých komedií Tři v tom, dramaturg, režisér a divadelní pedagog.
Studie doplněné rozhovory a anketou o psychologii herecké tvorby věnují pozornost vzniku divadelního studia DISK, odkud vyšli na profesionální dráhu nejenom J. Adamová a J. Pleskot, ale i mnoho dalších příslušníků této generace.
Osmý svazek edice Režie přináší portrét divadelníka Ivana Rajmonta. S původní statí Milana Kundery "To nejčeštější co jsem kdy napsal" a dosud neznámým textem Václava Havla.
Monografie o břeclavském loutkářském divadelnictví a jeho
protagonistech, zejména o ústřední osobnosti Vladimíra Matouška, osobního přítele Josefa Skupy.
Autorka navazuje na úspěšnou knihu Fenomén Lébl a mapuje – opět formou konfrontační montáže autentických dobových textů – vrcholné období Léblova díla.
Portrét významného českého dramatika, filmového scenáristy a režiséra Antonína Mášy (1935-2001), který se nesmazatelně zapsal do dějin českého filmového a divadelního umění druhé poloviny 20. století.
Experimentální divadelně-loutkářská scénu Vedené divadlo (1969-1972)založil a její tvůrčí osobností byl Karel Makonj. V VD se pokusil vyslovit k závažnějším společenským problémům a uskutečnit svoji představu loutkového divadla pro dospělé.
Monografie klasika českého filmu prof. Jana Špáty (1932-2006), která vůbec poprvé představuje jeho životní příběh a je vypravena bohatými, často nikdy nepublikovanými texty a přílohami.
