Netradiční příběhy o pražských domovních znameních, zapomenutých řemeslech a každodenním životě starobylé Prahy. Zpodobení zvířat, věcí a symbolů na fasádách spoluvytvářelo jedinečný charakter místní historie.
Korespondence rytíře Šťastného Václava Pětipeského představuje mimořádně bohatý soubor písemností k prohloubení studia sociálních, hospodářských i vojenských dějin sklonku předbělohorské doby.
Kniha pojednává o vývoji a proměnách konceptu
historia litteraria (dějiny vzdělanosti, Gelehrtengeschichte)
v českých zemích a jeho představitelích „od Balbína
k Cerronimu“.
Kristina Pisánská (1364–1430), která se díky svému otci lékaři pohybovala několik let na pařížském francouzském královském dvoře, patří k prvním ženským intelektuálkám, jež ve svých literárních textech reflektovaly problematiku života žen.
V nesčetných průvodcích po bojištích a monografiích o významných bitvách našich dějin je formulována touha jejich autorů po „historické skutečnosti“, po odhalení toho, jak bitvy skutečně probíhaly. V knize si autor klade otázky zcela jiné ...
V knize Chonrad Stoeckhlin a noční houf autor líčí příběh dvou pastýřů z konce 18. století, kteří si navzájem slíbili, že pokud jeden z nich zemře, přijde druhého navštívit a bude mu podrobně vyprávět o posmrtném životě.
Kniha obsahuje na čtyřicet méně známých historických zajímavostí napříč staletími ze Šumperska, tedy oblasti, která v polovině 19. století územně zahrnovala okresy Šumperk, Staré Město a Vízmberk (dnes Loučná nad Desnou).
Deník pařížského měšťana, který si jeho autor psal v letech 1405–1449, představuje jeden z nejdůležitějších pramenů k dějinám města Paříže v první polovině 15. století.
Kniha je mozaikou zarámovanou jednou lokací a jedním stoletím. V krátkých kapitolách vedle objektivních dějin stojí osudy tamních rodin, jedinců i žijících pamětníků. Páteř tvoří trefné citace z dobových novin i literatury.
Šest autorů, známých i méně známých, všichni nefalšovaní milovníci Prahy, napsali pozoruhodnou knihu o Velké Praze. Pojali ji netradičně jako sérii 38 takzvaných drobnovhledů, tedy jakýchsi „nakouknutí“ za kulisy velkoměsta.
Celobarevná publikace, plná historických fotografií, pohlednic, plánků drážních staveb a dalších dokumentů z konce 19. a první poloviny 20. století, je věnovaná nostalgické dráze vinoucí se podél řeky Sázavy.
Cestovatelé již od dávných časů naráželi při svých poutích na podivuhodná stvoření, bytosti stejně fascinující jako děsivé. Hranice mezi imaginárním a skutečným světem je tenká a někdy mizí docela.
Českému čtenáři se dostává do rukou překlad zajímavého středověkého díla dominikánské tradice. Čtvrtý nástupce svatého Dominika (generální magistr řádu) sepsal pro bratry příručku, jak kázat (a především jak nekázat).
V jednotlivých kapitolách jsou tak prezentovány doposud neznámé informace o řadě událostí, osobností či etap vojvodovské historie, ke slovu se dostávají skupiny, jejich hlas doposud nebylo slyšet.
Dílo Hieronyma a jeho pokračovatelů poskytovalo téměř po tisíc let základní soubor informací o starokřesťanských autorech. V renesanci se z něj vyvinula speciální disciplína – patristika.
Názory a vzpomínky šestadvaceti členů Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS) jsou v knize doplněny mnoha fotografiemi a dokumenty. Příloha: CD – Informace o Chartě 77 (Infoch) 1978-1992.
