Mít tak moře na dvoře! To by byla paráda!
Hravé verše potěší všechny malé námořníky, kteří se s rodiči jistě zasmějí nad rozpustilými obrázky chobotnic, kapitána s neodmyslitelnou dýmkou, mořského koníka a spoustou barevných rybek.
Kniha „Jak jen teskná je noc“ je souborem 93 básní v próze, vybraných editorem Igorem Ficem z většího množství duchovně inspirativních, poeticky silných textů, které jsou místy až demlovskými apostrofami prostých věcí.
Rhizomy Marka Torčíka jsou mezibytím uvnitř jazyka. Rozostřením. Vzájemnou propleteností vzpomínek a slov. Francouzský teoretik dvacátého století Gilles Deleuze rozlišuje dva druhy myšlení: rhizomatické a arborescentní (stromové).
Všichni malí kluci budou tuto knihu milovat!
Začíná velké dobrodružstv! Brouček a jeho řidička Hanička spolu zažijí spoustu výletů, na kterých se rozhodně nenudí. Jak asi zachrání vlekaře na sjezdovce? A nebude se bát setkání s mimozemšťany?
Příběhy Příběhů písmen Martina Skýpaly (1976) vzešly, jakoby přirozeně, z šedi ostravské periferie plné panelákových domů, v nichž žije většina obyvatel tohoto, jak zmiňuje fotograf Viktor Kolář, jediného amerického města u nás.
Prosté a jednoduché verše (např. Maminčina kytice,Mlýnek na kávu, Všední den, Dědečkův pohřeb, Vějíř, Krabice na čaj, Domov...) opěvují nejen dětství, ale především dobrotu, krásu, práci i únavu maminky a mluví ústy básníka za mnohé z nás.
Výbor tvorby velkého romantika, jenž stál na počátku skutečné novočeské poezie, povznesené nad pouhé veršování, inspirované a nesené duchem mimoliterárních úmyslů i cílů.
Literární debut Veroniky Švandové (nar.1985), mladé výtvarnice a básnířky se vyznačuje tematickou sevřeností a jazykovou invencí; některé akordy její sbírky odkazují k prvním knížkám Ivana Wernische.
Básně paní Jugové připomínají japonské haiku, ne formou, ale jistou filozofičností obsahu. Na krátké ploše, slovy, která jsou čtenáři blízká, jsou vepsány životy lidí, jejich prožitky
