Josef Hrdlička mluví o duchovních výzvách naší doby a zároveň skládá účty ze všeho důležitého, čím se od svého mládí dosud zabýval. Zaznívají zde pozoruhodné impulsy a povzbuzení k mnoha duchovním, kulturním, církevním i společenským otázkám.
1939: Dvě dívky se potkávají v Šanghaji, známé jako „Paříž Východu“. Nádherná Li, která zde vyrůstala, a Romy – židovské děvče, jež do Šanghaje uprchlo spolu se svými rodiči z nacisty okupované Vídně.
Deset pohádek – laskavé, veselé, ale i poučné příběhy z rozkvetlé louky. Její obyvatelé zde prožijí mnohá dobrodružství plná humoru, ale i napětí. Přátelství, soudržnost a vzájemná pomoc jsou pro ně samozřejmostí.
„Skoro jedenáct let jsem se stýkal skoro výhradně s muži, a to v prostředí, které jsem dokonale znal a které mě nemohlo ničím překvapit. Hřiště bylo určeno a pravidla hry stanovena tak pevně, že se nedala beztrestně porušovat.
Vliv předků. Vzít ho v úvahu, nebo striktně témata předků odmítnout? Trýznivé konfrontace postav otevírají znepokojivé otázky mezigeneračního přenosu v postmoderní společnosti.
„Tak už leť!“ volá chlapec odkojený marvelovskými filmy na Spidermana stojícího na střeše čtyřpatrové budovy, zatímco jeho otec ne sebevraha křičí: „Nedělejte to!“
Humoristický, lehce erotický román o tom, co vše se může chlapovi přihodit, když se po letech rozhodne praštit se zaměstnáním, aby si užil trochu klidu, a neprozřetelně začne tím, že u sebe ubytuje tři vysokoškolské studentky.
Jednoho večera se Adam Black vydá na svůj běžecký trénink a je napaden skupinkou tří mladíků. Díky výcviku, který získal během působení v elitní jednotce SAS, se Black dokáže ubránit. Avšak dva útočníci to zaplatí životem.
Dva drobné příběhy o sourozencích Petrovi a Leně, které věnovala Astrid Lindgrenová prvním čtenářům, jsou veselá a půvabná vyprávění o jednoduchých věcech.
Co se stane, když ze zavřené země najednou vyjedete do Bretaně? Jak se říká až na konec Světa? Autor popisuje svůj vztah k Bretani a surrealismu jako hledané a nalezené tradici, která má svůj původ kdesi ve fylogenetickém, mytickém čase lidí.
MUDr. Milena Černá (1942-2021) pracovala jako lékařka na kožní klinice v Praze, mezi její blízké přátele patřila Olga Havlová a řada dalších osobností z disentu, které mimo jiné ošetřovala v době normalizace a získala přezdívku „lékařka chartistů“.
Leporelo legendární Mileny Lukešové o jednom dni pavího očka s novými ilustracemi Filipa Pošivače. Den byl ráno jako nový, motýlkový. Vtom hřib volá: Tak! A je tady mrak.
