Poezie Jana Gabriela je nesena touhou vydobývat ze světa potutelné juxtapozice různě nesouvisejících skutečností. Proti zprostředkovanému světu staví svět skutečný, který má ještě nějakou váhu, vůni, příchuť náladu i tresť.
Kniha je věnována tématu politického jazyka a propagandy, které zkoumá jak z pohledu jazykovědného, tak i pedagogicko-didaktického. Publikace shrnuje základní poznatky o charakteru propagandistických textů v nejširším slova smyslu.
Když jsem se na konci léta v roce 1969 vracel z Francie do Čech, tušil jsem, že se vracím do nejistot. Ale také jsem už věděl, že psát mohu jen česky a já psát chtěl. Psát, nic jiného mně tenkrát nezbývalo, naděje na vydání nebyla žádná.
