Ema je skoro pořád veselá. Ale někdy se vzteká, je protivná a má špatnou náladu. To se potom změní v Emu Naopak. Co všechno tahle Ema provádí? Ledacos!
Autoři, kteří se pohybují zejména v oblasti práce s dětmi a dospívajícími, uvádějí 43 různých intervencí, rozdělených podle toho, zda jsou obecně použitelné, nebo mají specifičtější zaměření.
Vítězslava Kaprálová (24.1.1915 – 16.6.1940) je výjimečná skladatelská osobnost české hudby první poloviny 20. století, doby tvůrčích hledání v technice hudebního vyjadřování a ve vytváření základů nové hudby.
Lehce i vesele o jiném pohledu na život a smrt, než jsme v naší kultuře zvyklí.
O vyrovnání se s odchodem našich nejbližších.
O cestě k sobě a možných proměnách.
Nejen pro dcery, maminky a babičky.
Kolektivní práce týmu odborníků z oblasti politologie, ústavního práva či statistiky je přinejmenším v českém prostředí jedinečnou komplexní publikací o nové oblasti odborného výzkumu – internetových volbách.
Kolektivní monografie, na níž se autorsky podílelo celkem 17 profesionálních historiků, archeologů a etnologů, přináší 15 původních regionálně-historických či mikrohistorických sond do dějin Plzně a Plzeňského kraje.
Základem knihy je přehled nejnovějšího vývoje základních špičkových technologií v jejich společenském a ekonomickém kontextu a rozbor dopadu jejich nasazení v globálním měřítku, které již probíhá nebo k němuž může rychle dojít.
Po úspěšné publikaci "Sonografie velkých krčních cév", která dostala cenu odborné společnosti a byla rychle rozebrána, se ujal autor sepsání komplexní publikace, která zahrnuje sonografické vyšetření celého cévního systému.
Italský kulturní antropolog Tommaso
Braccini zkoumá fenomén vampyrismu
v evropských dějinách. Zamýšlí se nad
kořeny představ o vampýrech – mrtvých,
kteří opouštějí hroby, aby pronásledovali
živé.
Paměti břevnovského opata Anastáze Opaska (1913-1999), kněze, básníka, duchovního průvodce mnoha osobností česká kultury a jedné z nejvýznamnějších osobností české katolické církve druhé poloviny 20. století.
Autorka na příkladu úřední statistiky, komunální politiky, intelektuální veřejnosti a populární kultury zkoumá, jak Pražané vytvářeli, vyjednávali i překračovali vlastní skupinové představy i obrazy jiných.
Kniha nabízí přehledně zpracované poznatky o vývojovém vztahu fonematického povědomí (dovednost vědomé a pohotové manipulace se slovy na úrovni fonémů) a znalosti písmen, tedy za klíčové předpoklady rozvoje počátečního čtení.
Publikace vůbec poprvé detailně mapuje
národnostní složení československých vojenských
jednotek v zahraničí během druhé
světové války a tím přináší na problematiku
exilového vojska zcela nový pohled.
Cílem knihy je ukázat
matematiku jako zdroj inspirace umění,
přinejmenším pro žánr literární. Autor k tomu
zvolil formu krátkých příběhů s vtipnou pointou
a srozumitelným komentářem.
