Detailní rozbor Cartesiových nejranějších filosofických zápisků z let 1618-1620 předvádí komplexně barvitý barokní svět, který bychom od učebnicového racionalisty nečekali.
Kniha obsahuje články, studie, úvahy a memoárové texty, publikované v různých časopisech a sbornících v letech 1971 až 2010. Soubor je rozdělen do čtyř oddílů.
Po velkém úspěchu prvního svazku Všichni na palubu! nabízíme další sbírku příběhů svatých, kterou ilustroval italský kreslíř Bruno Dolif. Představí nám postavy nejen z prvokřesťanských dob, ale i ze současnosti.
Protestant č. 3/2017 otevírá rozhovor se Štěpánem Hájkem o výjezdním projektu Trojí porce, trojí trefa (kázání + divadlo + kapela). Jan Bierhanzl zdůvodňuje s odkazem na E. Lévinase, proč je bydlení základní lidská potřeba.
Ruský středověký asketa a mystik sv. Nil Sorský (1433–1508) se těší zájmu současných učenců již více než sto padesát let – jeho dílo bylo postupně přeloženo do většiny evropských jazyku. Touto publikací se k nim přidává i naše prostředí.
Kniha emeritního profesora blízkovýchodních studií na Princetonské univerzitě vypráví příběh islámského Středního východu, který se po několik staletí nacházel v popředí světové civilizace.
Ivereighova široce pojatá a propracovaná biografie papeže Františka odkrývá dříve nepopsané podrobnosti počátků ambiciózního programu tohoto netradičního papeže, a kam církev s tímto programem míří.
Vaše Bytí je hlubší než nebe, větší než prostor – a je již tady. Věnujte pozornost spíše stabilnímu pocitu Bytí než vzrušenému pocitu stávání se něčím, protože stávání se nikdy neskončí. (ÚRYVEK Z KNIHY)
Móhandás Karamčand Gándhí (1869–1948), všeobecně známý pod symbolickým jménem Mahátma (Velký Duch), je dodnes inspirativní osobností, jehož autobiografie si právem zasluhuje pozornosti čtenářů.
Kateřina ze Sieny (1347-1380) patří mezi tu nepočetnou skupinu žen, kterým se podařilo překonat „mlčení středověku“ a která dodnes poutá pozornost laické i odborné veřejnosti svým velmi specifickým životem.
Monografie nabízí zevrubné seznámení s životem Josefa Zvěřiny v letech 1913–1967, předkládá celoživotní bibliografii jeho publikovaných prací (včetně samizdatu) a rukopisných, resp. strojopisných materiálů.
Hlásil se Jan Hus vědomě k tradici kacířských buřičů, jak se zdá napovídat titul této knížky? Anebo je skutečnost, jež vysvítá z jejího textu, nejen složitější, ale také sympatičtější?
Poprvé přeloženo z latinského originálu.