V dějinách teologie byla role Ducha svatého po dlouhá staletí opomíjena. Teprve v posledních desetiletích se znovu objevuje jako ten, kdo tvoří radost, inspiruje překvapení a rozdává dary, které léčí srdce.
Etika a svoboda – jak se to rýmuje? Podle běžných představ ne zrovna dobře. Na etiku si dnes dělají nárok především různí mravokárci, kteří se rozhořčují nad zkažeností světa.
Pán Bůh nám dává najevo, že mu velmi záleží na tom, abychom nevláčeli životem zbytečná břemena, především tíhu hříchů, pocitů viny a duchovních spoutaností. Záleží mu na tom, abychom kráčeli svou životní cestou co nejsvobodněji.
Jak poznat, že se v životě rozhodujeme správně?
Při každém rozhodování, ať už se týká velkých životních výzev, nebo nepodstatných záležitostí, nás ovlivňuje
řada okolností.
Ignác z Loyoly, zakladatel jezuitského řádu, si již
v 16. století dobře uvědomoval, jaké nároky na člověka
klade každodenní život. Přišel proto s konceptem
„duchovních cvičení v běžném životě“.
"Modlitba musí reagovat na realitu
– na to, co opravdu je. Duchovní život
západní křesťanské církve nejvíce podrylo
odloučení teologie od spirituality, nauky
od praxe."
Kazatel. Tvrdé slovo. Slovo pro dospělé duchem. Slovo vědoucího nevědění. Slovo podobné slovům stoiků a epikúrovců, kyniků a skeptiků. Slovo, jež rozleptává náboženská schémata.
Jeruzalémská bible je světově rozšířený a uznávaný moderní katolický překlad Písma. Jejím originálním jazykem je francouzština, z níž se převádí do jiných jazykových mutací s přihlédnutím k původním jazykům Písma.
Autor v této knize předkládá čtenáři své úvahy o určitých aspektech duchovního života - od naděje přes svobodu, askezi, modlitbu… až po ticho a samotu, a zároveň ukazuje, že duchovní život získává smysl až ve spojení s životy druhých
