Traktát o hříchu (STh I-II, q. 71–89) se nachází v Prima secundae, mezi pojednáními o ctnostech a o zákoně. Tomáš v něm podrobně a detailně rozpracovává téma hříchu, předkládá odpovědi na otázky, co je hřích, jak se rozděluje, jaké jsou jeho příčiny
Autoři a zároveň rodiče se zamýšlí nad tématy: svoboda, jít plně za Bohem, přebírání zodpovědnosti, odpuštění, pokoj, rozeznání dobrého a zlého, přátelé, sexualita, emoce a rozum, rozhodování a dalšími.
V čem tato praxe spočívá? Člověk je na chvilku obstoupen bratry a sestrami v Kristu, svěřuje se do jejich přímluvných modliteb, vnímá přítomnost Ducha svatého a leckdy citelně zakouší jeho působení.
Byli jsme stvořeni k opravdovému vztahu s Bohem. Tento vztah jako každý jiný zahrnuje také komunikaci a konverzaci. Bible říká, že poslouchat hlas našeho Stvořitele je naprosto zásadní, ale i přirozenou součástí naší existence.
V dnešnom svete, plnom neistoty a zmien, je niekedy ťažké nájsť vnútorný pokoj a nádej. Táto kniha povzbudení je určená všetkým, ktorí túžia po duchovnom obohatení a hlbšom spojení s Ježišom Kristom.
V dějinách teologie byla role Ducha svatého po dlouhá staletí opomíjena. Teprve v posledních desetiletích se znovu objevuje jako ten, kdo tvoří radost, inspiruje překvapení a rozdává dary, které léčí srdce.
Etika a svoboda – jak se to rýmuje? Podle běžných představ ne zrovna dobře. Na etiku si dnes dělají nárok především různí mravokárci, kteří se rozhořčují nad zkažeností světa.
Pán Bůh nám dává najevo, že mu velmi záleží na tom, abychom nevláčeli životem zbytečná břemena, především tíhu hříchů, pocitů viny a duchovních spoutaností. Záleží mu na tom, abychom kráčeli svou životní cestou co nejsvobodněji.
Jak poznat, že se v životě rozhodujeme správně?
Při každém rozhodování, ať už se týká velkých životních výzev, nebo nepodstatných záležitostí, nás ovlivňuje
řada okolností.
Ignác z Loyoly, zakladatel jezuitského řádu, si již
v 16. století dobře uvědomoval, jaké nároky na člověka
klade každodenní život. Přišel proto s konceptem
„duchovních cvičení v běžném životě“.
"Modlitba musí reagovat na realitu
– na to, co opravdu je. Duchovní život
západní křesťanské církve nejvíce podrylo
odloučení teologie od spirituality, nauky
od praxe."
