Čtvrtou a prozatím poslední knihou edice ilustrovaný Český Laozi/Lao-c´, která představila velké české překlady Tao te ťingu, je původní překlad Rudolfa Dvořáka z roku 1920, s výtvarným doprovodem Krištofa Kintery.
Co je symbol? Jak jej vykládat? Proč jej studovat?
Tato kniha poskytuje koherentní klasifikaci a interpretaci symbolů užitečných při výkladu profánních děl tak i posvátných textů.
Toto je poslední z pěti románů o ženách z rodokomenu Ježíše Krista. Byly to ženy z Blízkého východu, které žily ve starověku, a přesto lze jejich příběhy aplikovat na naše životy a problémy, jimž čelíme v dnešní době.
Aforismus je zašifrovaná pravda dostupná pro toho, kdo má šifrovací klíč.
Kdo chce pravdu polapit, musí si opatřit síť, na jejíž okraje nedohlédne. Komu postačí pravdu prožívat, spokojí se s aforismem.
Kniha slavné britské historičky Frances A. Yatesové s prostým názvem Umění paměti navazuje na předchozí publikaci Giordano Bruno a hermetická tradice, která vzbudila značný rozruch a stala se klasickým textem, s nímž se badatelé vyrovnávají dodnes.
Myšlenkové světy v duši Friedricha Nietzcheho jsou osvětleny světlem ducha druhé poloviny 19. století a kázalo se, v čem spočívá jeho velikost. Ukázalo se ale také, proč musel být tak osamělý.
Heideggerovo pojednání O bytnosti základu bylo publikováno krátce po Bytí a času a vznikalo současně s přednáškou Co je metafyzika? Český překlad vychází v zrcadlovém německo-českém vydání.
Ernst Bloch je klasickým filosofem 20. století, kterého proslavila především práce Princip naděje. Jeho myšlení mělo zásadní vliv na tradici neortodoxního marxismu, ale také např. na československý marxisticko-křesťanský dialog.
Kniha ilustruje příběhovost lidských dějin na biblických (starozákonních) příbězích, které autor považuje za paradigmatické pozadí všeho, co člověk prožívá.
Název tohoto Platónova dialogu v řečtině zní Symposion, což lze také přeložit jako „pitka“ či „pití“. V řecké kultuře však společné pití neoznačovalo událost, jak si ji představujeme a vykonáváme dnes.
V knize nabízí Jacques Ranciere, prostřednictvím biografie nevšedního lektora francouzské literatury v Lovani Josepha Jacotota, originální filosofickou reflexi, která se ani tak netýká filosofie výchovy, jako filosofie a politiky.