Básnická zbierka Dieťa osudu je autentickou výpoveďou tragicky živého lyrického subjektu, mladej bytosti zmietanej trýznivou skutočnosťou, pocitmi nenaplnenej lásky, absurdity života a z toho vyplývajúcej depresie.
Jiří Žáček napsal dětem pro radost pokračování Aprílového slabikáře. Nové hádanky seřazené podle abecedy a další jazykové rébusy a obrázkové luštěniny bohatě ilustrovala Veronika Balcarová.
Zralá sbírka poezie významného českého básníka Petra Motýla (1964) skládá počet z dosavadního autorova života, v rovině spirituální i ryze pozemské. Poezie je to však živoucí a živá, bez sentimentu, plná barev a překvapivých nálezů.
Básnický výbor Jdou krásné básně kolem mne je vůbec prvním pokusem představit čtenářské veřejnosti v souvislejší podobě poezii básníka Františka Daniela Mertha (1915 – 1995).
Nejnovější sbírka Anny Brikciusové pokračuje v tendenci, jež je u ní patrná od chvíle, kdy napsala svou první sbírku. Je to postupně vzrůstající úspornost a sevřenost textů.
Po sbírkách Chutě (2019) a Covido(p)tikum (2021) třetí básnická sbírka Petra Čecháka, v níž by autor chtěl vést dialog s krajinou barrandovských skal a ve které má trilobit vůbec moc řečí, když se dívá ze své perspektivy na proměnlivý, nestálý svět.
Třetí sbírka českého básníka žijícího v zahraničí, důsledně chránícího si svou identitu. Sbírka civilní, bilancující, střídmá a přesná, slovy autora: Básně se sbírají, až když jsou.
Formálně průzračné verše, jimiž Tomáš Jacko ve své sbírce suverénně žongluje do všech stran, přibližují laskavě krutý svět, který se zdá být až děsivě přítomný.
Kniha Hranice a zdi je již pátou sbírkou autora, jehož tvorba vzbudila nebývalý ohlas. Těsnohlídek se vrací k delším útvarům, které charakterizovaly především jeho debut Násilí bez předsudků (Cena Jiřího Ortena).
Autorku této knížky básniček pro děti už od dětství provázel velmi láskyplný vztah k přírodě, k lidem, a hlavně k dětem, což bylo hnacím motorem k tomu, aby se stala tou, která jim pomáhá – dětskou lékařkou.
Druhá sbírka básníka Dominika Melichara nese název Mizanscény.
Tentokrát koncepčně sevřenější kniha doplněná fotografiemi Sáry Richterové,
které básně neilustrují, ale vstupují s nimi do dialogu.
Autorka staví své verše především na nevšedních zážitcích, které se jí v každodenním životě nějakým způsobem dotkly, jedním ze základních prvků její poetiky je přitom hra s jazykem.
Zatím určitě nejlepší sbírka textů, (básní), již známého autora. Ve svých básních přechází od temných surreálních obrazů, stavu naší civilizace, a archetypů lidského konání, až do dadaistické polohy.
