V díle Petra Motýla jsou zřetelné stopy básnění českých poetických velikánů v čele s Ivanem Blatným či Ivanem Wernischem (viz báseň Hrušky). Básník podobně jako v předchozích „ostravských“ sbírkách slovně osahává pro něj důvěrný topos místa, tentokrát Prahy, v níž právě pobývá. Imaginativní linie a tendence k snovosti se zde prolínají s civilní všední poetikou. Ta se bohužel v recyklaci sebe samé stává časem příliš předvídatelnou až stereotypní.