Autorský debut mladého básníka Matěje Čiháka je knihou spirituální poezie. Trochu snové, trochu surrealistické, trochu provokativní, ale zejména vtipné a svěží.
Básničky byly psány na koleně, na palubovce auta, na žlabu v koňské stáji, na břehu rybníka a jinde, během cest od koně ke koni, v intervalu jednoho a druhého konce rohlíku se sýrem.
Druhá básnická sbírka autorky, doplněná fotografiemi Kateřiny Galuškové, které skvěle dotváří celkový dojem z „úsporné“ poezie D. Z. Bartlové. Její postřehy a životní zkušenosti, vyjádřené metaforami, jistě osloví vnímavého čtenáře.
Fischerové volný verš, oproštěný do nejúspornější podoby a mající vytříbený smysl pro zvukovou stránku, propůjčuje její tragické elegičnosti znak životní autentičnosti, jíž promlouvá každá skutečná poezie.
Faksimile samizdatové publikace z roku 1977, která vznikla spojením autografů jedenácti málo známých básní Miroslava Červenky a fotografií Milana Jankoviče.
Ilustrované útržky paměti. Kresby a náčrty situací, pocitů i obrazů, se kterými se zcela jistě již kdekdo setkal. Někdy banální, jindy poetické a jindy zas zcela obyčejné.
Společný název volné básnické trilogie /Můj strom života - doslov Jiří Žáček, V zahradě hojnosti - doslov Alfred Strejček a Je pro mě láska - doslov Pavel Jurkovič/ v pevném pouzdře.
Čtenáři, život moře tvým životem stejné hrůzy bude vážen mým klidem a není potřebí usuzovat nad pravdou nebo mylně zkresleným výrazem. Chybil bys — propadliště strhne pochybovače a nikdy jim nedá rozum…
Jednou z autorových jistot je téma lásky, lásky těžce zkoušené, ohrožované, unikající a opět nalézané. Lásky, která přežívá i v transcendentálním vytržení, stejně jako v beznaději čpící pivem a cigaretovým kouřem.
Debut Ondřeje Zajace Pojmenovaná je tvořen kratšími úspornými básněmi z let 2007 - 2009, stavěnými na hře s významy a směřujícími k překvapivé silné pointě.
Vydání tohoto výboru je možno považovat za projev vděku oněm nečetným východoslovenským tvůrcům, kteří v dobách totality navzdory nezájmu ze strany oficiálních kulturních institucí pěstovali česko-slovenskou vzájemnost po svém, ale o to autentičtěji.
Sbírka Kirckaldy obsahuje básně z let 1995–2006. Na první pohled je zřejmá formální i motivická různorodost básní; od minimalistických črt po vystupňovanou obrazovost.
Básnická sbírka Locus debilis shrnuje poesii Františka Dryjeho z let 2009 – 2014. Sociokritický rozměr imaginace, jejž zdůraznila sbírka předchozí, tu ustupuje do pozadí.
V básnickém debutu Veroniky Riedlbauchové Noc bez hlavy, který vznikal v letech 2011–2012, se prolínají dvě linie: tou první je autenticita a reflexe životního prožitku, leckdy až deníkově podaná, druhá se opírá o archetypy.