Tak jako ve svých předchozích knihách, i v Klaunu Šalimarovi vede Rushdie široce rozklenutý románový děj s charakteristickou suverenitou a jazykovou invencí až k samému závěru své „písně smutku i naděje“, reagující na neklidnou tvář dnešního světa.
Kniha „Slovní humor Vlasty Buriana ve filmu“ je pokusem zmapovat Burianovu práci s jazykem, která vedle pohybových, pěveckých, tanečních, improvizačních a imitátorských schopností představuje nejvýraznější rys jeho uměleckého profilu.
Je moudré naslouchat přízrakům?
Píše se rok 1895 a na holých loukách za Olomoucí rostou místo vlčích máků přepychové vily. V jednom z těch krásných německých domů pracuje jako služebná i česká dívka Žofie.
Puberťačka Hanka letos nejede na prázdniny k moři, ale na chatu v nějakém zapadákově. Taková
otrava! Nebo ne? Možná nakonec zažije něco mnohem napínavějšího než u moře.
Není jasné, co bylo spouštěčem Mošťkova osobitého psaní. Jeho tvorba se vyznačuje nejen zvládnutím formálních postupů, ale především nezaměnitelným smyslem pro humor, absurditu a grotesknost.
Činu Song se pořád sžívá se systémem, který mu jako jedinému lovci na světě umožňuje vylepšovat své schopnosti. Nižší úrovně dungeonů už zvládá čistit sólo, to ale nevyhnutelně vyvolává otázky.
Krátce poté, co jeden z pacientů v prvním patře nemocnice v Týně zahlédne brzy ráno padající tělo, je na chodníku v nemocniční zahradě nalezena mrtvá žena.
Svět se změnil. V květnu roku 1848 nastala Velká bouře. Nikdo neví, odkud přišla a co ji způsobilo, ale následky pocítili všichni. Hladiny oceánů se zvedly. U Drážďan je voda. Za Prešovem také. Rozvodnily se řeky, nepřetržité deště zničily úrodu.
Hlavní hrdina Jan s oblibou cestuje po Evropě. Vždycky si v daném místě najde jednoduchou nekvalifikovanou práci na uživení s cílem poznat ducha města a hlavně něco zažít.
Publikace představuje téma žen v architektuře druhé poloviny 20. století jak z hlediska dějin architektury, tak v mezioborových souvislostech z pohledu sociologie, obecných dějin a genderových studií.
