Poetika povídek a novel má několik podob, od experimentální prózy, v níž autorův subjekt a text splývají v jedno přes politickou satiru, grotesku třeba až po pohádku formálně psanou jakoby pro děti.
Sborník vzpomínek vznikl po náhlé smrti básníka, rebela a manažera Plastic People Ivana Martina Jirouse, který si odseděl v nejdrsnějších komunistických žalářích osm a půl let vězení.
Kniha představuje formou komiksu všechny situace, do kterých se může moderní člověk dostat, a nabízí mu pravidla, která mu pomohou všechny nástrahy společenského života zvládnout.
Společný název volné básnické trilogie /Můj strom života - doslov Jiří Žáček, V zahradě hojnosti - doslov Alfred Strejček a Je pro mě láska - doslov Pavel Jurkovič/ v pevném pouzdře.
Dvě eseje z pera Raisy Maritainové (Příběh Abrahámův, Kníže tohoto světa) a jedna od Jacquese Maritaina (O církvi nebeské). Jejich společným jmenovatelem je mystický pohled za viditelné hranice tohoto světa.
V knize autor ukazuje prostřednictvím sedmnácti monografických portrétů přibližujících vybrané ikony postsovětské kultury, co podstatného se děje v současném ruském umění a jeho provozu.
Experimentální román Jazz II: Rodiče, poprvé vydaný anglicky roku 1979 v kanadském exilu, je, jak již napovídá sám jeho název, silně inspirován jazzovou hudbou, zejména jejími improvizačními prvky.
Autor Miloš Schmiedberger, fotograf a také Krampolův manažer, sestavuje obrazové a tiskové leporelo, ve kterém se pokouší zmapovat pestrý Krampolův život.
Bizarní experimentální román Zero vyšel poprvé v italském překladu v roce 1974 a ihned přilákal velkou pozornost, zejména díky krutému realismu a syrovému sarkasmu, se kterým popisuje život ve vojenské diktatuře.
Kniha je zpovědí autora, který doufá, že se mu podařilo objasnit si rozpory obsáhlé duchovní literatury. Popisuje podstatu zázraků všedních dní, zamýšlí se nad nádherou námi prožité doby a jejím energetickým pozadím.