Dne 22. srpna 1944 uskutečnila americká 15. letecká armáda rozsáhlou bombardovací operaci proti obávaným cílům v oblasti Vídně a Horního Slezska. Cena, kterou museli Američané za svou troufalost a odvahu zaplatit, byla nesmírně vysoká.
Nikolaj Siněvirskij (vl. jménem Michail Dimitrovič Mondič) podává ve svých deníkových zápiscích svědectví o činnosti jedné z nejpřísněji utajovaných špionážních organizací 20. století – sovětské vojenské kontrarozvědky Smerš.
Citino mistrovsky kombinuje vědecký výzkum s poutavým vyprávěním a jeho dílo poskytuje neotřelý pohled na to, jak se začala hroutit jedna z nejsilnějších armád v historii.
Vznik knihy iniciovalo město Plzeň ve snaze připomínat úlohu amerických vojsk při osvobozování českého západu i západní Evropy od nacismu v letech 2. světové války. Vzpomínky pamětníků- válečných veteránů jsou zasazeny do kontextu bojů na Západě.
Kniha byla napsána proto, že před českou veřejností je trvale zamlčována pravda o německé okupaci a genocidě českého národa, se kterou Němci začali zcela plánovitě již ve válce. V případě jejich vítězství měl být český národ vyvražděn.
Kniha popisuje také některé širší souvislosti, rozebírá přednosti i nedostatky jednotlivých letectev, jejich zázemí, taktiku a přibližuje kvality či vady používaných letounů.
Autorka působila za druhé světové války jako tlumočnice jedné z obávaných sovětských jednotek SMERŠ. S ní putuje až do Vůdcova bunkru a stává se hlavním aktérem historie kolem pitvy ostatků Hitlera a jeho ženy.
Kniha přibližuje osudy desítek sochařů a jejich prací z doby národního socialismu, této zvláštní éry dějin, kdy se nietzschovský ideál Nadčlověka vtělil do hmoty a umění se stalo integrální součástí budování státu.
V roce 1943 bylo 86 židovských žen a mužů, vybraných v Osvětimi, usmrceno plynem v koncentračním táboře Natzweiler-Struthof. Po pěti letech bádání v četných archivech autor zrekonstruoval průběh zločinu a identifikoval všech 86 zavražděných.
Katalog vychází u příležitosti konání výstavy stejného jména. Výstavní projekt, jehož autory jsou historici z Ústavu pro studium totalitních režimů Dita Jelínková a Zdeněk Hazdra, přibližuje postoje a postavení šlechty v Československu.
Erika Bezdíčková, autorka autobiografického příběhu byla v roce 1944 jako třínáctiletá odsunuta do Osvětimi, kde zahynuli oba rodiče i větší část rodiny. Na konci války utekla z pochodu smrti a v úkrytu se dočkala osvobození.
Vzpomínky vězně, který přežil Osvětim. Kniha Podle náhodného výběru je příběhem utrpení, strachu a žalu mladého chlapce ve strašlivé době na strašlivém místě.
Jedinečný autentický pohled na heroické i tragické Varšavské povstání a zároveň strhující osobní výpovědí chlapce, který dospíval v trýznivém období druhé světové války.
