Publikace věnovaná české karikatuře první půle 20. století a jejím vazbám na ostatní dobovou výtvarnou tvorbu doprovází stejnojmennou výstavu pořádanou Galerií hlavního města Prahy ve spolupráci s Národní galerií v Praze.
Svazky Publicistika 3 a Publicistika 4 navazují na vydanou Publicistiku 2 (2012) a přinášejí objemný souhrn Čapkových referátů, recenzí, poznámek a článků o dění v oblasti výtvarného umění v letech 1921–1930, respektive 1931–1939.
Svazky Publicistika 3 a Publicistika 4 navazují na vydanou Publicistiku 2 (2012) a přinášejí objemný souhrn Čapkových referátů, recenzí, poznámek a článků o dění v oblasti výtvarného umění v letech 1921–1930, respektive 1931–1939.
Publikace vydaná u příležitosti konání výstavy Užitečné a okouzlující představuje exponáty výstavy včetně těch, které v rámci projektu prošly náročnou restaurátorskou prací.
Reprezentativní monografie významného
českého malíře a skláře Vladimíra
Kopeckého. Kniha vyšla u příležitosti rozsáhlé
retrospektivní výstavy Bouře a klid v Museu
Kampa /2014/. Kniha získala 2. místo v soutěži
Nejkrásnější kniha roku 2014.
Monografie o jedné z nejvýraznějších osobností české výtvarné kultury 20. století. B. Lacina, český malíř, grafik, ilustrátor, byl profesorem dějin umění a výtvarné výchovy na Masarykově univerzitě.
Monografie představuje Borovského jako velmi svébytného umělce, jehož soustředěná introvertní tvorba charakteristická sugestivním barevným až expresivním projevem čerpá z hlubokého duchovního prožitku přírody.
Záhádky jsou další Niklovou autorskou knihou a navazují na Lingvistické pohádky. Jde o komplexní umělecké dílo, které malé i větší čtenáře zavádí do světa hravé fantazie. Kniha obdržela cenu Magnesia Litera 2008 pro nejlepší knihu roku.
Katalog výstavy Sníh, kámen, hvězda, strom autorů Vladimíra Havlíka a Rudolfa Sikory vznikl s ambicí co nejvíce uchovat a zpřítomňovat probíhající přehlídku, která představila díla obou autorů formou vizuální eseje o našich snech.
Co je to drapérie? To je otázka, na kterou se autor pokusil odpovědět nejen úvahami o tomto kompozičně výtvarném prvku, ale také řadou konkrétních příkladů od antického Řecka až po současné konceptuální umění.
Dílo Kamily Ženaté nelze přiřadit k žádným skupinovým trendům tuzemské výtvarné scény posledních dekád. Autorka patří ke generaci umělců, která, slovy kunsthistoričky Mileny Slavické, „byla jakoby zasypána pískem“.