Ve této knize se Emil Hakl vrací k žánru povídky, tentokrát obohacené o nové vypravěčské prvky, zároveň však zůstává věrný svému sebeironickému stylu, který dokáže ve čtenáři vyvolat pobavený smích a mrazení v zádech současně.
Autor rozehrává celou škálu rozmanitých vypravěčských přístupů, jejichž prostřednictvím demonstruje přepestrost světa, ponejvíce nekonečných případů „zoufalství“.
Děj románu Evy Michorové přivádí čtenáře do míst a doby, jejichž reflexe je pro stále známější autorku již zcela typická. Tři nerozlučné kamarádky z gymnázia, Vilemína, Dita a Sylvie, prožívají typická trápení sedmnáctiletých.
Svazek šesti příběhů a portrétů, který vyplynul z týchž intencí jako předchozí svazek Stvořitelů světa, jehož samizdatový zárodek vyšel v roce 1977 pod názvem Popaměti.
Autorka kouzelným způsobem zachycuje ze svého okolí, ba i z vlastního života to co probíhá - v pozadí každé epizody, každého momentu v životě svých hrdinů se rýsuje nová skutečnost.
