Ve své nové sbírce cizeluje básník příběh, jehož fasety jsou místy až šokující. Text prostřednictvím pestrých perspektiv, časových rovin, asociací a odkazů vypravuje nelineárním, kolážovitým způsobem strhující příběh lásky a smrti.
Gítagóvinda básníka Džajadévy (12. století) je jednou z nejvýznamnějších ukázek klasické sanskrtské kávjové poezie. Lyricko-epická báseň ve dvanácti krátkých zpěvech líčí milostný vztah boha Kršny a pastýřky Rádhy.
Pop artové, až dadaistické texty, básně a ilustrace, obrazy, jako reflexe naší doby a nás, s přesahem do věčnosti, kdy srozumitelnost sdělovaného, je přímo úměrná srozumitelnosti čtenáře.
Výbor představuje básnickou tvorbu Františka Pečinky (1869–1917). Autor, který zůstal ve stínu generačních druhů (i dnes je známý spíše jako malíř), po sobě zanechal skromné, vzácně sevřené a v dobrém slova smyslu nerozbíhavé dílo.
Když se řekne čardáš, tak se každému vybaví divoký maďarský tanec a chytlavá melodie, která člověku vpluje do krve, roztančí v něm každou žilku a posléze i celé tělo. Čardáš Klaunů je již třetí knihou žižkovského básníka Edy Veselého.
Po již vydané sbírce „Sebranka“ přichází nakladatelství Kampe s knížkou nazvanou Žalov, která obsahuje výběr ze tří básnických sbírek – Žalov, Tatínek a Putování.
V pořadí již osmá sbírka Hany Karoliny Kobulejové nese všechny charakteristické rysy její tvorby – proměnlivost, snivost, pátrání po jemně vyplývajících souvislostech a představivost, která se nenechá ničím spoutávat.
Výbor zásadně dokresluje obraz Placákovy básnické osobnosti. Ten byl doposud širší veřejnosti zprostředkován sbírkou Obrovský zasněžený hřbitov. Stranou však zůstala řada pozoruhodných textů, zveřejněných svého času v samizdatu.
Po velkých dramatických dílech (seriály, filmy, hry tv i rozhlasové) a ušlechtilé literatuře (povídky a knihy pro děti, dospělé a ještě dospělejší) se Miroslav Adamec pocítil konečně dost zralý na to, aby se pustil do HRAVIN. Tady jsou. Přihrejte se.
Hodáčkovy nové básně jsou vlastně mistrné šifry, jež rozkódovat může jen nezaslepený nepokrytec, který má odvahu pohledět do onoho prostoru, od něhož povrchní pražský pasažér odvrací obličej..."(Helena Machovcová, 2016)
Druhá sbírka Radka Glabazni signalizuje úkrok od poetiky jeho dvojjazyčné prvotiny „Teď ještě hlavou o střepy“, kde autor hledal inspiraci zejména v místech spojených s jeho oblíbenými literárními postavami a tvůrci.
Pedomancie – sbírka, v níž se Ivo Harák představuje ve všech dosavadních polohách. Vystupuje jako poslední trubadůr a na loutnu umí kdeco: mistrné znělky, precizní jamby, nápadité pointy.
Ladislav Novák vydal za svého života oficiálně pouze malou část svého rozsáhlého díla. Tyto dva svazky poprvé přináší autorovo literární dílo v relativní úplnosti. První svazek pokrývá léta 1941 až 1963.
