Druhý díl Církevních dějin, který navazuje na předchozí zpracování církevní historie v antice a středověku, je vymezen obdobím sahajícím od počátků protestantské reformace až po předvečer Velké francouzské revoluce.
Předložit přehledný a objektivní pohled na dějiny křesťanské církve v období od jejího počátku až do konce středověku představuje obtížný úkol. Autoři se pokusili vytvořit vyvážené, věcné a konfesně nezatížené podání církevních dějin.
Papež, jakožto hlava katolické církve, soustřeďoval ve svých rukou značný vliv a vedle čistě církevních záležitostí vstupoval také do politických a mocenských problémů.
